František Dalecký: Titulománie je stále českým fenoménem

V obraze / 28.2.2015

Se zakladatelem vzdělávací organizace Mimo školu nejen o neformálních cestách za vzděláním. 

Malá brněnská kavárna, ve které se s Františkem Daleckým scházíme, nese slogan „My blood type is coffee“. Přestože na stolku před námi opravdu stojí dva hrnky kávy, naše konverzace se točí kolem úplně jiného, i když stejně horkého tématu. Jaké vzdělávací možnosti nám dnešní doba přináší? Proč již některé vysoké školy přestávají plnit svoji funkci? A má i online vzdělávání své stinné stránky?

Co bylo podnětem pro založení projektu a vznik vzdělávacího portálu Mimoškolu.cz?

Spolu s kolegy jsme se shodli na tom, že se chceme angažovat ve vzdělávání a propagovat nepříliš známé zdroje k jeho získání. Nespokojení jsme byli také s kvalitou výuky a s postojem samotných studentů k učení. Nelíbilo se nám, že spousta mladých lidí chodí na vysokou jen kvůli diplomům, ne s cílem, aby se něco nového naučili. Primárně jim jde o papír, což se možná už v současnosti trochu mění, ale „titulománie“ je stále jakýmsi českým fenoménem. Soustředíme se na tři témata – sebevzdělávání, kariérní rozvoj a práce s informacemi – a to především v našich konzultacích, školeních a Semestru Mimo školu, programu pro mladé lidi do třiceti let.

František Dalecký měl ke vzdělávání ve všech jeho formách vždy blízko. Navštěvoval několik vysokých škol, založil organizaci Mimo školu, v současnosti působí jako lektor na Masarykově univerzitě a pro veřejnost pořádá v rámci projektu Naučmese.cz kurzy o sebevzdělávání.

Zdroj: Archiv F. Daleckého

Zdroj: LinkedIn – F. Dalecký

Mimo školu je vzdělávací organizace, která poskytuje učení pro život a práci v 21. století“ –  tak zní charakteristika zveřejněná na vašem webu. V čem se liší dovednosti, které člověk potřebuje do života nyní, od těch, které byly nezbytné v minulosti?

Ideál vzdělanosti minulosti pochází z doby středověku a osvícenství. Člověk měl být tenkrát vzdělaný univerzálně, měl být ukotven v klasických disciplínách lidské vzdělanosti, jako je matematika, latina nebo filozofie, a nést si v sobě kulturní dědictví západní civilizace. Informační věk ale vyžaduje nový přístup k definování vzdělanosti, i když mnohé z ideálů minulosti zůstávají platné. My pracujeme s  rámcem, který se nazývá Dovednosti pro 21. století (21th Century Skills) a spadá do něj například adaptabilita, flexibilita, umění se učit, komunikace, leadership nebo komunikační dovednosti. Změny, které přináší globalizace a rozvoj technologií, se zatím vzdělávání úspěšně vyhýbaly,  ale to se už jen kvůli zachování smyslu existence školy musí změnit.

Proč se na tyto dovednosti nesoustředí samotné školy?

Školství jako celek se o to snaží, problém je ten, že málo. Averze vůči změnám je málokde tak silná jako ve školství. A odpovědní lidé si často neuvědomují rizika, která plynou z neuskutečnění změn. Vidí totiž pouze náklady obětované příležitosti, pokud se o něco pokusí. Nevidí náklady, které vzniknou, pokud budou nadále přešlapovat na místě.

Pořádáte také kurzy zaměřené přímo na sebevzdělávání. Z jakých důvodů za vámi lidé nejčastěji přichází? Jaká je jejich motivace?

Pro sebevzdělávání existují obecně dvě motivace. V prvním případě se člověk učí, protože musí. Typické je to například pro zaměstnání, kdy dotyčný může lehce přijít o pracovní místo, pokud se něco nenaučí. Druhou motivací je motivace vnitřní, kdy se něco nového chceme naučit čistě z vlastní potřeby. Ta je samozřejmě lepší, a proto jedním z cílů naší práce je tuto motivaci v lidech opět probouzet.

Jaký vztah mají vůbec Češi k samostudiu?

Nevím o žádném výzkumu, který by mohl na otázku odpovědět. Před nějakou dobou jsme ale na vysokých školách v Brně prováděli menší průzkum, ve kterém jsme se studentů dotazovali, jak se vzdělávají. Zaměřovali jsme se prioritně na online vzdělávání a z výsledků jsme vyčetli, že přibližně devadesát procent dotázaných se nevzdělává nikde jinde než ve škole. Z  diplomové práce, kterou jsem oponoval, jsem se také dozvěděl, že kolem pětadevadesáti procent studentů na jedné z největších fakult VŠE nezná možnosti online vzdělávání a především MOOCs.

Ani samostudium však pravděpodobně není pro každého. Které předpoklady by měl člověk splnit, aby byl schopný se sebevzděláváním nejenom začít, ale po dostatečně dlouhou dobu ho také praktikovat?

Takových předpokladů je hned několik. První z nich, růstové myšlení, je součástí „modelu úspěchu“ psycholožky Carol Dweckové ze Stanfordu. Ta tvrdí, že lidé se v zásadě dělí na dva typy – první mají růstové myšlení a druzí fixní (v angličtině growth vs. fixed mindset). Ti, kteří mají růstové myšlení, věří, že když se opravdu budou snažit a vynaloží dostatek energie, v dané věci se zlepší. Ti s fixním myšlením jsou přesvědčeni, že jejich inteligence je statická a zlepšit se nemohou. Často používají věty jako „na to nemám“, „nejsem vhodný typ“. Tohle je možná jeden z hlavních problémů – lidé zkrátka nevěří, že něčeho mohou dosáhnout.

Druhým předpokladem je, aby daný člověk měl mysl začátečníka. Je důležité se ptát, být zvědavý, ke všemu bychom měli přistupovat bez zbytečných předsudků. Důležité je také kritické myšlení. Musíme být schopni identifikovat, které informace jsou kvalitní, umět si z nich vybrat, vytvořit si svůj vlastní názor. Člověk si totiž při sebevzdělávání vybírá zdroje, ze kterých bude studovat, sám. Čtvrtým předpokladem je sebeřízení, což je v podstatě schopnost seberegulace, poručit si a poslechnout se.

fd

Seminář v rámci Semestru Mimo školu – dalšího z úspěšných projektů organizace. Zdroj: FB – Mimo školu

Sebevzděláváním se dlouhodobě zabýváte a zájemcům radíte, jak na to. Jak ale sebevzdělávání probíhalo přímo ve vašem případě?

Pro mě bylo důležité, že jsem v době nástupu na vysokou školu začal pracovat pro webovou agenturu. Musel jsem se něco naučit o tvorbě webu, o které jsem do té doby nic nevěděl, a X dalších věcí, abych vůbec mohl začít. Mým úkolem bylo produkty prodávat, díky čemuž jsem se zlepšil v mnoha oblastech tzv. soft skills. Práce mě dovedla k větší samostatnosti, zvykl jsem si starat se sám o sebe.

Kolem roku 2011 jsem začal studovat první online kurzy a velmi cíleně se sebevzdělávat. Důležití pro mě byli také mentoři, lidé, od kterých jsem se učil, spolupracovníci atd. Mým prvním šéfem byl například Petr Ludwig ze společnosti GrowJOB (též autor knihy Konec prokrastinace – pozn. red.). Pokud jsem se zabýval určitým tématem, napsal jsem e-mail několika zasvěceným lidem a šel s nimi na schůzku. Tohle jsem praktikoval i v momentě, kdy jsem se začal zajímat o vzdělávání. Samozřejmě i v samotné škole se toho člověk může hodně naučit. Zajímavé je občas si zajít na přednášku do školy, na které nestudujete. A velkým pomocníkem jsou samozřejmě sociální sítě a internet obecně.

Ve kterých oborech se lidé nejčastěji sebevzdělávají?

Opět neexistuje výzkum, který by nabízel možnost objektivně odpovědět. Ale jeden menší jsme uskutečnili mezi příznivci Mimo školy. Nejatraktivnější jsou cizí jazyky, IT a osobní rozvoj. Studijní obory bychom mohli rozdělit do dříve a nově vzniklých odvětví.  Do těch nových spadají mimo jiné i záležitosti kolem internetu, web designu, grafiky. Konkrétně web design se v Česku téměř nevyučuje, přitom se jedná o velkou příležitost v rámci pracovního trhu. Studovat programování je možné, přesto znám mnoho vývojářů, kteří se naučili programovat sami, protože škola na ně byla příliš pomalá. Obecně se lidé sebevzdělávají spíše v nově zavedených a dynamických odvětvích, kde se znalosti a dovednosti rychle vyvíjejí. A školní kurikula takové situace nestíhají. Faktem je, že každý se nějakým způsobem sebevzdělává. Málokdo tak ale činí cíleně a plánovaně.

10649439_362888470536579_5970170478806438753_n

Zdroj: FB – Mimo školu

Pokud bychom mluvili o online vzdělávání, jste určitě schopen jmenovat mnoho jeho výhod. Znáte však také některé z jeho stinných stránek?

Nevýhodou online vzdělávání je bezesporu jeho uznávání. Například MOOC kurzy (Massive Open Online Courses) jsou poskytovány zdarma komukoliv, certifikát však obdrží jen ti, kteří ho úspěšně dokončí. Přesto na ně spousta zaměstnavatelů nebere ohledy. Vypadá to, že se situace mění, kurzy však v Česku zatím nejsou moc rozšířené, nějakou dobu to tedy ještě potrvá. Další případnou nevýhodou online kurzů může být i izolovanost studenta. Důležité jsou samozřejmě také jazyky. Pokud neumíte anglicky, velké množství kvalitních kurzů v češtině se vám zatím nalézt nepodaří.

Které servery nabízející online kurzy jsou podle vás nejkvalitnější? Které byste doporučil?

Především servery Coursera.org a Edx.org. První z nich založili na Stanfordu, Edx.org vznikl na univerzitách Harvard a MIT, což jsou jedny z nejkvalitnějších vzdělávacích institucí na světě. Dále existuje například britská platforma Futurelearn.com nebo německá Iversity.org. Dnes už jsou kurzů tisíce, podle mě stačí znát jen dvě platformy a poté vyhledávat na Googlu, tam si už zájemci dohledají cokoliv, co potřebují. Dokonce existují weby jako Class-central.com, které slouží jako rozcestník v oblasti nabídek kurzů.

Kniha „Vzdělávejte se po svém“ (Dale Stephens)

Publikace umožňuje čtenářům nahlédnout do současné situace amerického vysokého školství a zároveň poukazuje na další cesty, jak získat vzdělání jinak než formálním způsobem. Autor knihy radí, jak získat mentory, užitečné kontakty nebo kde najít důvěryhodné vzdělávací zdroje.

V roce 2013 jste ve spolupráci s dalšími lidmi a institucemi vydali český překlad knihy Hacking Your Education (v češtině jako Vzdělávejte se po svém). Co vás k publikování této knihy přimělo?

Jednalo se o nízkorozpočtový a neziskový projekt, který už je v současné době uzavřený. Tehdy něco podobného na trhu v Česku chybělo. Postrádali jsme knihy, které by se zabývaly rolí školy, sebevzděláváním nebo vzděláváním mladých lidí obecně. Je nutné podotknout, že publikace je více ideologickou knihou než prací vědátora, která by byla podložena mnoha výzkumy. Popisuje také situaci v Americe a tamější univerzity, mnoho věcí se tedy v porovnání s českým prostředím může lišit.

Jedná se o vaši poslední publikací?

Nedávno jsme vydali e-book s názvem Průvodce začínajícího mimoškoláka, jehož obsahem jsou nejpopulárnější články z našeho blogu. Přeložili jsme již kolem sedmdesáti zahraničních textů, které se týkají témat, jež čtenáře nejvíce zajímají – jak studovat a užít si vysokou, jak se sebevzdělávat, jak rozvíjet kariéru a sebe sama. Kniha je k dispozici zdarma ve více formátech. Zabýváme se v ní například tématem dvacátých let života. Mnoho lidí totiž dokáže tuto část života strávit sledováním seriálů, brigádničením za pár kaček, večírky, prokrastinováním. Po získání titulu se najednou probudí a zjistí, že je nikdo nechce zaměstnat, protože nemají praxi a v podstatě nic neumí. Přichází „krize pětadvacátníků“. Publikovaná kniha by  jim mohla pomoci nalézt z této situace východisko. A protože obsah v ní uvedený považujeme za kvalitnější než ve Vzdělávejte se po svém, nyní je to pro nás publikace č. 1.

jkl

Společné aktivity v rámci Semestru Mimo školu. Zdroj: FB – Mimo školu

E-book Průvodce začínajícího mimoškoláka si můžete zdarma stáhnout na webu Mimoškolu.cz nebo na Google Play.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Petra

    velice zajímavý rozhovor!

  • Jan Markel

    Naprostý souhlas – vzdělání po vlastní ose je mnohem kvalitnější než to z akademické půdy. Ověřeno v praxi 🙂