Hacker: Hollywood jinak

Film Kultura / 22.1.2015

Podvodník, který si má odsedět pěknou řádku let za mřížemi a místo toho pomáhá FBI při lovu ještě většího podvodníka. Michael Mann vytvořil z hollywoodského scénáře nehollywoodský film.

Svět IT je sexy. Alespoň podle televize a amerických filmů. Žádní umaštění šprti, a pokud, tak jako komická vložka. Místo nich přitažliví, namakaní (svaly při programování očividně rostou samy) týpci, co mají peněz jako želez, sexappealu na rozdávání a jedním stiskem klávesy ovládají půlku světa. Hacker ale takový není – i když se to při pohledu na hezouna „Thora“ Chrise Hemswortha nezdá.

Z Washingtonu do Pekingu a zpět

Hacker (Blackhat)

USA, 2015

Režie: Michael Mann

Scénář: Morgan Davis Foehl

Hrají: Chris Hemsworth, Viola Davis, Ritchie Coster, Wei Tang, Lee-Hom Wang a další

Hacker je jiný. A je to znát od prvních minut, jen co se přenesete ze syrového amerického vězení do uniformovaných kulis FBI, nebo napříč zeměkoulí do pulzující čínské metropole, na vyprahlé pláně, do bzučící džungle, taky bzučícího, i když už ne tak příjemně, špinavého motelu… Hacker rozhodně nedodržuje Aristotelovskou jednotu místa a je to ku prospěchu věci. Každou z lokací totiž umí představit opravdově, ryze, bez typického amerického pozlátka. Záběry špinavého asijského města s jeho syčícími, kouřícími vozíky rychlého občerstvení na přeplněné ulici jednoduše nejsou to, co byste od takového filmu čekali.

Hacker nás provede po malé improvizované cestě kolem světa. (Zdroj: CinemArt)

Hacker nás provede po malé improvizované cestě kolem světa. Zdroj: CinemArt

Stejně tak na kameramanův specifický styl práce si divák musí zvyknout. Mimochodem, kameraman Stuart Dryburgh začínal na romantických komediích a seriálu Sex ve městě, mezi jeho mistrovské kousky z poslední doby ale patří skoro až cestopisný snímek Walter Mitty a jeho tajný život. Dlouho jsem se u sledování Hackera nemohla rozhodnout, zda mi záběry připomínají spíš autentický dokument nebo německou kriminalistickou telenovelu. A při průběhu úzkými uličkami, kdy se obraz klepe, nezaostřuje a občas málem narazí do zdi, mi možná bylo trochu lehko kolem žaludku.

Ze záběrů pronásledování v úzkých uličkách se divákům může udělat trochu špatně od žaludku.  (Zdroj: CinamArt)

Ze záběrů pronásledování v úzkých uličkách se divákům může udělat trochu špatně od žaludku. Zdroj: CinamArt

Řekněme ne xenofobii

V kontextu událostí uplynulých dnů je příjemné vidět tak multikulturní počin, jakým Hacker bezesporu je. Možná samotný fakt, že něco takového máme potřebu ocenit, ukazuje na naše předsudky a maloměšťáckost, je nicméně příjemné se dívat na různorodé složení hereckého ansámblu. Hlavní hrdina je sice typický, velký, svalnatý, blonďatý a charismatický Američan, zdatně mu však sekunduje Afroameričanka či čínští sourozenci, stejně tak na straně zla najdeme jak bílé, tak jiné padouchy.

Wei Tang a Lee-Hom Wang jako IT odborníci z Číny. (Zdroj: CinemArt)

Wei Tang a Lee-Hom Wang jako IT odborníci z Číny. Zdroj: CinemArt

Co je na tomto filmu tak unikátní, je rozpor mezi tím, co vidíme na plátně, a tím, co „cítíme“ za ním. Scénář, který sice nemá divák před sebou, ale který je za pohyblivými obrázky vcelku zřetelný, je totiž scénářem k typickému akčnímu trháku, jakých Hollywood produkuje ročně desítky (držím-li se při svém odhadu při zemi) a všechny oplývají stejnou kvalitou. Žádnou.

Když milenky pláčou

To, co s příběhem ale udělal Michael Mann, má k typickému blockbusteru daleko. Hacker je velmi nehollywoodský, v rovině akčních podívaných skoro až alternativní. Samozřejmě nejsme ochuzeni o přestřelky, dokonce i jedno auto vybuchne, děj ale staví na jiných kvalitách. Třeba na práci s atmosférou nebo na dějové lince.

Herci sice nemají příliš prostoru pro prýštění srdceryvných emocí, scénář je přeci jenom drží zkrátka, ale výkon herečky Wei Tang, jejíž postava se ve filmu sblíží s hlavním protagonistou, je potřeba vyzdvihnout. Její postava je jedna z „nejživějších“ na plátně, předvádí celou svou osobnost, i když slovy zrovna nehýří. Když má být krásná, je krásná, když ne – není. Přiznejte si, neštvou vás taky ty perfektní herečky, které když pláčou, steče jim po dokonale namakeupované tváři jedna umělá slza? Zatímco my ostatní smrtelníci… škoda mluvit.

O akci ve filmu není nouze. (Zdroj: CinemArt)

O akci ve filmu není nouze. Zdroj: CinemArt

Všechny tyto klady – a že se jich dá na Hackerovi najít požehnaně – bohužel nezastřou jeden důležitý fakt. U filmu jsem se nudila. Jistě, to určitě není univerzálně platné tvrzení a rovnou vám můžu předložit výčet mých přátel, kteří budou ze sálu vycházet nadšení. Přesto… Hackerovi přes veškerou snahu něco chybí. Je předvídatelný, zdlouhavý, v určitých pasážích až nudný a některá fakta vám jednoduše nebudou dávat smysl, i když jste, co se amerických bezpečnostních složek týče, absolutním laikem. Je ale nutné na závěr zvýraznit: kéž by takhle atypických filmů vznikalo víc. Hollywoodu máme v programech kin až moc.

Zdroj perexové fotografie: CinemArt

Jana Leichterová

Zanechte komentář