RECENZE: AC/DC – Rock or Burst

Hudba Kultura / 5.1.2015

Australští rockeři vydávají nové album. Těšili jsme se. Volume na max a jedeme!

Po čtyřiceti letech na rockové scéně a šesti letech od posledního alba vydávají australští AC/DC nové album s názvem Rock or Bust. Prosincové načasování nahrálo fandům naději, že právě jim může být letos naděleno pod stromeček. Co nového přináší, jak se ostřílení australští rockeři popasovali s věkem a s tím spojenými peripetiemi, krátce shrnu v této minirecenzi.

Personální změny

Album bylo nahráno v kanadském Vancouveru, ve studiu Warenhouse. Jeho producentem se stal Brendan O’Brien, osvědčený z předešlého alba Black Ice. Střídavý proud by mohl na novém albu pomyslně symbolizovat střídání personálií, ne však zásadní kolísání ustálené rockové kvality. A to i přes to, že se na něm z vážných zdravotních důvodů již nepodílí zakládající člen Malcom Young, kterého nahradil jeho synovec Stevie Young. Bubeník Phil Rudd i přes své drogové potíže a obvinění z plánování vraždy (které bylo následně staženo) svou práci ve studiu odvedl, ale ve videoklipech se už neobjevil. Jeho náhradníkem se stal Bob Richards.

Dekadence se nekoná

„Ejsíci“, nyní s hlavním těžištěm na Angusi Youngovi, podávají na novém nosiči beze sporu profesionální výkon. Album je ale nejkratší ze všech doposud vydaných. Všech jedenáct skladeb, oscilujících svojí stopáží okolo 3 minut, se tentokrát vměstnalo do 35 minut čistého záznamu. Podobně, jako když zasunete zástrčku do zásuvky (nebo cokoli jiného, chcete li požitek řádně znásobit), očekáváte přísun dobře známé energie. Sílu, kterou si vychutnáte prostřednictvím spotřebiče. Stejně tak je tomu i u tohoto alba, kdy spotřebičem jste přímo vy. Dostanete přesně to, co od tohoto druhu energie očekáváte. Nálož muziky bez rušivého vlivu způsobeného personálními změnami. Čisté a ryzí AC/DC tak, jak je známe a máme rádi. Stabilita, kvalita, jednoduchost. Dekadence se (zatím) nekoná.

Co bylo, bylo

Zcela záměrně se zde vyhýbám polemice o dlouholeté, stylově až monotónní hudební koncepci. Seskupení s dlouhou životností a umělecké stálice si sebou „táhnou“ většinu svých fanoušků celou svojí kariérou. V kmetovském věku už od nich jejich příznivci snad ani neočekávají zásadní progres. Kontraproduktivita takového postupu je nasnadě. Karel Gott již pravděpodobně také nezačne rapovat. Působilo by to možná až tragikomicky. Proto jsem logicky nic takového neočekával ani od AC/DC. A je pravděpodobné, že právě tato „taktika“, ať více či méně prvoplánovaná, udržela australské tvrďáky tak dlouho na výsluní. Porovnání lepší – horší než – se také vyhnu. Zajímá mne dojem teď a tady. Současnost s minulostí lze jen těžko porovnávat.

Palec nahoru

Přes přirozené tendence řadit pány do kategorie „nostalgie“, poddruh „kapela, co má odslouženo“, je album jedním velkým „mejdanem“. Bez ohledu na věk hudebníci rozjíždí pohodovou párty na vlně hardrocku, kde je dobrým společníkem nejedna sklenička Ginu. Odepněte si vodítka, je čas dát volume na max a na vlastní uši se přesvědčit o tom, že nálepka „utahaní důchodci“ je předčasná a nezasloužená. Ještě stále je to velmi dobrý rock, stále svěží poprsí. Rozhodně ne krach. Velmi dobrá prodejnost a umístění na předních příčkách hudebních žebříčků napříč světem to jen potvrzují. Za mne palec nahoru. Na pozadí celého počinu se rýsuje otázka, zda Rock or Bust nebude albem posledním. Odpověď přinese čas. A jedna nepříznivá zpráva nakonec. AC/DC zatím ČR na seznamu svého výročního turné nemá.

No. Title Length
1. „Rock or Bust“ 3:03
2. „Play Ballr“ 2:47
3. „Rock the Blues Away“ 3:24
4. „Miss Adventure“ 2:57
5. „Dogs of War“ 3:35
6. „Got Some Rock & Roll Thunder“ 3:22
7. „Hard Times“ 2:44
8. „Baptism by Fire“ 3:30
9. „Rock the House“ 2:42
10. „Sweet Candy“ 3:09
11. „Emission Control“ 3:41

Jak na vás působí nové album? Máte rádi hardrock? Jaký je jeho přínos dnešní době? Děkujeme za názory.


Zdroj perexové fotografie: http://www.acdc.com/

Zdroj videa: www.youtube.com

Roman H. Tobin

Zanechte komentář