Recenze: Soen – Tellurian

Hudba Kultura / 23.1.2015

Autor:

Milovníci progresivního metalu by měli zpozornět. Švédští Soen vydali jednu s nejlepších progresivních nahrávek letošního roku.

Dream Theater, Opeth, Porcupine Tree, Tool, Devin Townsend, Ayreon… Ti všichni jsou už dlouhou dobu na vrcholu světového progresivního metalu a rocku. Teď se ale zdá, že do hry vstupuje nový hráč a přináší s sebou velmi silné karty. Řeč je o švédské čtveřici Soen, která letos na podzim vydala své druhé album s názvem Tellurian.

Soen je poměrně mladou kapelou, teda pokud vezmeme v potaz, že byla založena v roce 2010. Jinak se ale jedná o bandu ostřílených muzikantů, z nichž nejznámější tváří je bezesporu bubeník Martin Lopez (ex-Opeth, ex-Amon Amarth). Toho doplňují zpěvák Joel Ekelöf (ex-Willowtree), kytarista Kim Platbarzdis a baskytarista Stefan Stenberg. Kapela, jež se svou tvorbou nejvíce podobá americkým Tool, na sebe výrazně upozornila už v roce 2012, kdy vydala svou první desku Cognitive, která okamžitě upoutala pozornost fanoušků progresivního metalu.

V případě Tellurianu tedy měli Soen dobrý základ, na kterém mohli stavět. A taky toho náležitě využili. To, co na debutové desce velmi zkušeně a dobře otestovali, na Tellurianu dovedli téměř k dokonalosti. Už po prvním poslechu lze ze skladeb cítit větší propracovanost, vyzrálost a další poslechy to jen potvrzují. Devítka písní (z nichž první je „pouze” půlminutové intro) prostě šlape od začátku až do konce. Kombinace mistrovské bubenické práce jednoho z nejlepších progresivních bubeníků dneška spolu s melancholickými melodiemi i tvrdými riffy okořeněná podmanivým zpěvem vytváří výtečný zvuk s úchvatnou atmosférou, která vtáhne a už nepustí.

Bylo by hloupé snažit se ohodnotit písničky jednotlivě. Každá z nich je jiná, ať už jde o úderný singl Tabula Rasa, rozmanitou Pluton nebo poutavou Void. Všechny perfektně zapadají do pestrobarevné mozaiky desky. Můj osobní favorit je ovšem skladba The Words, která mě nejvíce uchvátila svou hlubokou, tíživou, ale přesto nádhernou atmosférou, jíž velmi vhodně dokresluje violoncello v kombinaci s klávesovými nástroji. Vše je navíc podtrženo nebesky čistým vokálem Joela Ekelöfa.

Bohužel, zřejmě jedinou slabinou Tellurianu je právě Ekelöf. Nejedná se ani tak o jeho pěvecký výkon, který je naopak na velmi vysoké úrovni, jako spíš o jistou monotónnost jeho podání. Po druhém až třetím poslechu jsem si povšiml, že polohy a výrazy jeho zpěvu se mění jen velmi zřídka, což je velká škoda. Ne že by kvůli tomu byly skladby horšími, ale občasné oživení například tvrdším zpěvem, nebo ženským vokálem by podle mého posunulo už tak velmi vysokou laťku ještě o stupínek výše.

I tak je však Tellurian prvotřídním progresivním počinem, který by neměl uniknout žádnému milovníkovi tohoto stylu. Různorodý koktejl písní uchvátí především svou atmosférou, propracovaností i precizní muzikantskými výkony. Švédští Soen tak jasně ukázali, že mají na to, utkat se s těmi nejlepšími.

Soen – Tellurian

tellurian 01. Komenco – 00:39
02. Tabula Rasa – 05:26
03. Kuraman – 05:27
04. The Words – 06:20
05. Pluton – 07:29
06. Koniskas – 05:01
07. Ennui – 05:23
08. Void – 08:32
09. The Other’s Fall – 08:44

Datum vydání: 2. listopadu 2014

Vydavatel: Spinefarm Records
Stopáž: 52:43

zdroj: facebook.com/Soen Music

Zdroj perexové fotografie: facebook.com/SoenMusic

Zdroj videí: youtube.com/user/SoenVEVO

Libor Mališ

Libor Mališ

Student žurnalistiky a anglické filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, klávesák ve skupině Neutral, milovník dobré literatury, filmu, hudby všeho druhu a fanoušek Arsenal FC.

Zanechte komentář