Stará dáma otevírá dveře od volební místnosti.

Jít, či nejít volit?! To je, oč tu běží…

V obraze / 26.11.2012

Rozhodně jít! – Toto je a vždycky bude ta jediná správná odpověď.

A ta platí pro všechny současné a budoucí pochybovače, pokud tedy chceme i nadále využívat řadu výhod, které nám demokracie dává.

Nic však není zadarmo a nic nemusí trvat věčně. Tím spíše, když nedávné volby do krajských zastupitelstev ukázaly, že zastánci starých časů nejen nezměnili své postoje, ale daří se jim předávat své zkušenosti i na podstatně mladší voliče, kteří v době komunismu nebyli ještě ani v plenkách (protože oni vlastně ani nebyli na světě).

Přemýšlím, jak by se těmto současným ,,hrdinům revolucionářům” tehdy slavnostně hlásala hesla, dle kterých je vláda zkorumpovaná a nutně potřebuje sesadit. Ono by vůbec bylo zajímavé představit si, jak by se asi na význam slova korupčnost dívali, kdyby ji zažívali ještě za dob, kdy jiný způsob vlády vlastně ani neexistoval.

Jenže, nadávat na minulost a spokojit se s přítomností s pocitem, že je to teď lepší, když už jsme od zla vlastně byli osvobozeni v roce 1989, zkrátka vede jen slepou uličkou k nesvobodě, kdy si, právě i díky našim růžovým brýlím, pár jedinců rozkrádá náš stát vesele dál.

Doba, ve které se nyní ocitáme, nám může připomínat manželství zhruba po 20ti letech, kdy nám děti již odrostly a my, proubouzejíce se ze stereotypní idylky, začínáme pochybovat, jestli to vůbec stálo za tu snahu.

Těchto černých myšlenek se však musíme vzdát a uvědomit si, že žít v demokracii neznamená potácet se ve stále se opakujících podvodech, podplácení a pocitech bezmoci. A my, odrostlé děti, si zase musíme uvědomit, že to, do čeho jsme se narodily, nám sice bylo dáno našimi rodiči, ale už je přece jen na čase se postarat, aby tato cesta nejen neskončila, ale především, aby se v budoucnu ubírala směrem, za nějž se nebudeme stydět tak, jako se stydíme dnes.

Nebuďme zahleděni pouze do sebe – pozorujme, co se děje kolem nás. Zdroj: sxc.hu

Jenže nikdy si zkrátka nemůžeme stěžovat na něco, v čem si skoro všichni bezstarostně žijeme a s čím se sami nepokusíme vypořádat.  Nejde o to vést silácké řeči a nadávat na společnost či se vzdávat a obracet se k radikálním řešením, jež nám sice zajistí podstatně jednodušší cestu, ale o to horší to pak bude. Jde o to, naučit se problémům konečně stavit čelem a pochopit, že společnost může vzkvétat jen za předpokladu, že se o to její členové aktivně postarají.

Proto neviňme druhé za to, že je tu něco špatně. Vinný je každý z nás, kdo tehdy řekl ,,nemám čas jít volit”, každý, kdo tvrdil, že politika ho nezajímá, protože je jí vážně znechucen. Neboť ten, kdo není spokojen, má – na rozdíl od časů minulých – dnes právo se spolu s ostatními snažit zákeřné překážky překonat a jednou se třeba dočkat vyšších morálních hodnot v každém z nás.

Zdroj perexové fotky: sxc.hu

Renata Chlastáková

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Renata Chlastáková

    Děkuji za názor…
    souhlasím, že v důsledku toho, jak je u nás volební syst. nastaven a toho, co naše „elita“ předvádí, se jen těžko hledají důvody k těm volbám přijít.
    Na druhou stranu si nemyslím, že cesta z této situace vede skrz negativistické myšlenky typu: ,,Na co bych šel volit, vždyť je to tam nahoře stejně všechno jedna banda…“. Jít volit považuji za jeden z nejzákladnějších projevů názoru občana. Myslím si, že by bylo celkově přínosné zvyšovat nutkání všech občanů osobně se zajímat o pol. a ek. otázky země. V nejlepším případe by bylo dobré, aby se stále více jedinců pokoušelo zapojovat do pol. procesu a vytvářelo tak tlak na změny k lepšímu. Myslím, že stávající model, kdy všichni jen krittizují, nadávají, ale pak stejně sklapnou ústa s tím, že mají svých starostí dost, se moc neosvědčil a možná to teď chce zase právě trochu té naivity, že všichni (tedy i já) se můžu podílet na tom, jak se bude myšlení a chování naší spolešnosti vyvíjet. Třeba právě napsáním naivního článku.)