ZVÍŘATA JSOU TAKY LIDI: Festival o vztahu lidí a zvířat

Film Kultura / 16.12.2014

Na konci listopadu proběhl v kině Atlas festival dokumentárních filmů o vztahu lidí a zvířat. Nebuďte lhostejní a čtěte!

V poslední době se s filmovými festivaly na tuzemské scéně, dá se říct, roztrhl pytel. Je jich tolik, až se v nich divák častokrát ztrácí. A pokud nejste vyloženě zapáleným filmovým maniakem, spousta z nich vám může uniknout.

Festival Zvířata jsou taky lidi by však dle mého názoru měla většina z nás absolvovat povinně! Jak už název napovídá jedná se o blok 7 vybraných dokumentárních filmů, v nichž jsou ústředním tématem zvířata a jejich práva. Filmy jsou vybrány šikovně tak, aby si divák díky komplexní selekci úspěšných snímků mohl utvořit na danou tématiku ucelený názor na základě více různorodých výpovědí. Ať už co se týče nelegálního rybolovu, dopadu hospodářství na naší planetu, pokusech na zvířatech – ať už v negativním či pozitivním smyslu, či na otázku veganství.

Dobrou zprávou je, že většinu snímků je možno zhlédnout na streamech online, takže nezoufejte, že jste něco prošvihli! Pro více informací mimo jiné doporučuji navštívit vždy weby vzniklé na podporu jednotlivých snímků, kde se můžete dozvědět více. A třeba případně také zjistit, jak zrovna vy sami můžete třeba pomoct či přispět ke zlepšení situace na naší planetě.

Více než rok jsme strávili výběrem snímků. Z počátečních dvou desítek filmů jsme vybrali sedm nejlepších a věříme, že jejich kvalitu ocení i diváci,“ uvádí hlavní koordinátorka festivalu Barbora Hunčovská. „Těším se například na snímek o šimpanzi Nimovi, který byl vychováván jako člověk a pomocí znakové řeči se naučil mluvit s lidmi. Další snímky sledují jednotlivce, kteří riskují své životy proto, aby odhalili podmínky, v nichž žijí zvířata ve velkochovech a na kožešinových farmách. Diváci ale uvidí i snímky humorné a laskavé, například o útulku pro zachráněná hospodářská zvířata.“

A teď už k jednotlivým snímkům.

Žraločí vody

Sharkwater

USA, 2006, 89 min.

Režie: Rob Stewart

Web

Prvním dokumentem, který stojí za zmínku, jsou právě Žraločí vody. Iniciativa na natočení Sharkwaters vzešla od milovníka žraloků Roba Stewarta, jehož cílem bylo především změnit hluboce zakořeněný obraz žraloků jako lidožravých zabijáků. Místo toho se je snaží představit jako fascinující bytosti, které zoufale potřebují naši ochranu. Stewart se na své pouti za žraloky setkává s dlouholetým ochráncem života v oceánu Paulem Watsonem ze Sea Shepherd Conservation Society a spolu s ním odhaluje korupci a mafiánské praktiky skryté za ilegálním lovem žraloků.

Musím říct, že po zhlédnutí Sharkwaters člověk kompletně přehodnotí stanovisko vůči těmhle podvodním „zabijákům“. Dozvíte se spoustu faktů, například to, že ačkoliv žraloci přežili již pět největších „vyhynutí druhů“ na zemi, tak jsou momentálně sami v pozici kořisti a hrozí jim vyhubení kvůli nelegálnímu obchodu v Asii, kdy jsou jim zaživa odřezávány ploutve, které jsou následně prodávány za stovky dolarů kvůli popularitě žraločí polévky, která je – pozor – díky své nevýrazné chuti stejně dochucována kuřecím vývarem…?!

Dle statistik, jež tvůrci uvádí, ročně zemře víc lidí kvůli automatům na pití (ano, slyšíte dobře) než díky usmrcení žralokem. Na závěr stačí snad jen říct, že scéna, kdy si Rob Stewart hraje se žralokem, je jednou z nejúchvatnějších věcí, co můžete vidět.

Veganizování

Vegucated

USA, 2010, 76 min

Režie: Marisa Miller Wolfson

Web

Veganizování je pro mě příkladem komerčnějšího snímku, ve kterém je nejvíce patrná militantní agitka aplikovaná na diváka skrze drastické záběry trpících zvířat s apelem na to obrátit vás na vegany. Snímek je koncipován ve stylu reality show v podobě experimentu, v němž se tři standardně se stravující dobrovolníci na šest týdnů stanou vegany. Pod zkušeným vedením režisérky se dostávají do humorných situací, s nimiž se vegani denně potýkají, objevují dosud netušené potraviny v regálech supermarketů a odhalují podmínky života zvířat ve velkochovech.

Několik měsíců po ukončení projektu se s nimi setkáváme znovu a zjišťujeme, jak je tento experiment ovlivnil. Zůstali vegany, nebo se vrátili k masu a živočišným produktům? Co si o tom myslí jejich rodina a přátelé? A hlavně – stačí lidem ukázat realitu, aby změnili své dosavadní návyky?

Jediné, co mi poněkud vadí, je spolupráce se zjevně nepříliš inteligentním testovacím subjektem, tudíž ačkoliv bych chtěla, nemohu se s tím vzhledem k antipatiím i k samotné autorce moc ztotožnit. Co ale považuji za přínosné, jsou bezesporu pořízené záběry z poměrů na amerických farmách, které nemohou zanechat lhostejným snad nikoho. Takže už minimálně kvůli tomu byste si Veganizování měli pustit.

Cowspiracy: klíč k udržitelnosti

Cowspiracy: The Sustainability Secret

USA, 2014, 85 min.

Režie: K. Andersen, K. Kuhn

Web

Mým osobním favoritem ze všech zhlédnutých snímků je bezesporu právě Cowspiracy. Proč? Pro mě je to jednoduše prototyp nejvíce přesvědčivého dokumentu, v němž je divákovi předloženo neuvěřitelné množství racionálních argumentů, statistik a faktů, díky nimž má možnost nahlédnout skrze ucelenou komplexní výpověď skutečně na celou problematiku do hloubky, bez prvoplánové manipulace skrze citové vydírání.

Dokument si pokládá palčivou otázku – proč velké světové organizace na ochranu životního prostředí mlčí o největší ekologické hrozbě současnosti, a to právě hospodářství? Podle OSN je nejvýznamnějším znečišťovatelem planety a zároveň největším zdrojem skleníkových plynů živočišná výroba, tedy produkce masa, mléka, vajec a také rybolov. Nikdo o tom však nemluví. Spolu s filmaři se proto pokusíme nahlédnout do zákulisí velkých organizací jako je Greenpeace a položíme jim velmi nepříjemnou otázku: co nebo kdo jim brání říkat pravdu?

Myslím, že Cowspiracy dokáže nakopnout k zamyšlení i toho největšího skeptika. Samotné statistiky dokládající smutný fakt, že když se člověk bude dál chovat k životnímu prostředí tímto způsobem, bude do deseti let konec deštným pralesům a do roku 2058 bude oceán bez ryb. Dozvíte se, že průměrná americká kráva sežere za den přes 50 kg krmení a vypije spoustu vody, na vypěstování její potravy spotřebujeme další hektolitry vody, hospodářské půdy, energie na převoz. Plus když sečtete dopady, viz. tzv. „mrtvé zóny“ znečišťování, a kolikrát nehumánní zacházení se samotnými zvířaty, kdy o nich mluvíme jako o produktu, který suma sumárum dá pár stovek gramů masa, jež ještě kolikrát přijdou vniveč, tak už je to sakra problém!

V kostce řečeno: Cowspiracy zároveň poukazuje na další problém, a to přelidněnost, při níž je konzumace masa v takovéto míře jednoduše do budoucna neudržitelná. A víte, že aktivisté jsou na hit listu mafie z agro businessu č.1? Aneb jak pravil Albert Enstein: „Nevím s jakými zbraněmi se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to bude s klacky a kameny„.

Nim

Project Nim

VB, 2011, 93 min

Režie: James Marsh

Web

Nim je koncipován jinak než předchozí výše zmíněné filmy. Jedná se o dokument z produkce BBC, který vypráví příběh šimpanze Nima, jenž byl v rámci psychologického výzkumu od narození vychováván jako lidské dítě a naučil se komunikovat pomocí znakové řeči (éra hippies). Experiment však byl předčasně ukončen a Nim byl prodán do laboratoře na testování nových léků. Přes snahy jeho bývalé lidské rodiny prožil i po vysvobození z laboratoře více než desítku let v izolaci za mřížemi zvířecího útulku a teprve v posledních letech jeho života mu bylo umožněno žít ve společnosti ostatních šimpanzů vysvobozených z farmaceutické laboratoře.

Království míru: Cesta domů

Peaceable Kingdom: The Journey Home

USA, 2012 , 78 min.

Režie: Jenny Stein

Web

Království míru: Cesta domů navazuje na stejnojmenný film z roku 2004, v němž byli poprvé představeni zakladatelé azylu pro zachráněná hospodářská zvířata a který byl na nátlak velkochovatelů zvířat ve Spojených státech zakázán. Nyní se do amerického azylu Farm Sanctuary vracíme podruhé a sledujeme nové příběhy lidí, kteří se rozhodli celý svůj život zasvětit péči o zvířata, jež měla předčasně skončit jako miliony jiných na jatkách, avšak byla jim dána šance žít.

Portréty jednotlivých zvířecích obyvatel útulku ukazují tzv. hospodářská zvířata jako jedinečné a fascinující bytosti, které svou inteligencí a vnímavostí nijak nezaostávají za našimi milovanými kočkami či psy.

Duše v našich strojích

The Ghosts In Our Machine

Kanada, 2013, 93 min.

Režie: Liz Marshall

Web

Portrét fotografky Jo-Anne McArthur je fascinující výpovědí jednotlivce, který se přes všechna rizika rozhodl čelit brutalitě dnešního světa. Jo-Anne McArthur přináší svědectví z míst, kam běžní konzumenti ani novináři nikdy nevstoupí – z farem, velkochovů i pokusných laboratoří. Její objektiv před námi rozprostírá svět, na který se místy kouká nelehce, avšak vidět jej musíme. Přes tíhu jejího úkolu je tento příběh fascinující inspirací a dává naději, že – slovy Mahátmy Gándhího – každý z nás může být změnou, kterou si pro tento svět přejeme.

Nedivím se, že Jo-Anne říká, že po tom všem, co za léta své práce viděla, má spánkovou poruchu a že je pro ni nejhorší, když musí odejít bez toho, aniž by mohla zvířatům v daný moment pomoct. Člověka jednoduše toto prostředí chtě nechtě poznamená takovým způsobem.

Maximálně snesitelná dávka

Maximum Tolerated Dose

Kanada, 2012 ,90 min.

Režie: Karol Orzechowski

Web

Maximálně snesitelnou dávkou se označuje množství jedovaté látky, které nezpůsobí laboratorním zvířatům předčasnou smrt, avšak způsobí dostatečně vážné dlouhodobé zdravotní problémy, které na nich bude možné zkoumat. Prostřednictvím rozhovorů se setkáme s bývalými výzkumníky, kteří experimenty na zvířatech prováděli a kteří již onu pomyslnou vlastní maximálně snesitelnou dávku přesáhli. Seznámíme se také s filozofy, kteří se nebojí otevřeně kritizovat pokusy na zvířatech, ale i se samotnými bývalými protagonisty pokusů – se zvířaty, která pokusy přežila a z laboratoří byla osvobozena.

Interní tip mimo festivalový výběr na závěr:

Zátoka

The Cove

USA, 2009, 88 min.

Režie: Louie Psihoyos

Web

A nyní můj interní tip na závěr mimo kategorii, který by zde podle mě rozhodně neměl chybět. Jedná se dokument s názvem The Cove, který pochází z roku 2010 a byl oceněný Oscarem! Zátoka vznikla v rámci iniciativy Ricka O’Barryho, člověka, co se částečně zasadil o boom a popularitu delfinárií po celém světě, kdy sám léta vystupoval jako trenér seriálového delfína Flippera! Skvělé na tom však je, že jednoho dne sám procitl a momentálně patří mezi jedny z předních aktivistů, kteří usilují o jejich záchranu.

Zalarmoval elitní tým filmařů, aktivistů a potápěčů, kteří se vydali na tajnou misi, jejímž cílem bylo proniknout do skryté zátoky v japonském Taiji a odhalit její hrozivé tajemství. Využívali při tom speciální techniky, včetně skrytých mikrofonů a kamer ve falešných kamenech, a díky tomu odhalili, jak děsivě tato malá přímořská vesnice přispívá k obrovským ekologickým zločinům, jenž se dějí celosvětově. Výsledkem je provokativní mix investigativní žurnalistiky, eko-dobrodružství a poutavých filmových obrazů, který dohromady tvoří nezapomenutelný příběh inspirující k akci diváky po celém světě.

Nejbizarnějším faktem je, že delfíní maso obsahuje vysoké dávky rtuti a japonská vláda jeden čas dokonce usilovala o to zařadit na jídelníček v rámci povinných školních obědů pro děti právě delfíny?! The Cove je bezesporu drsným dokumentem bez jakýchkoliv kliček a skrupulí, který řadím mezi jedny z nej na mém osobním žebříčku. Ačkoliv se na kampaňi proti praktikám v Taiji angažovala spousta hollywoodských hvězd tak i tak, statistiky ukazují, že jatka stále z vesela každoročně pokračují a počet zabitých delfínů ještě stoupá. Pokud chcete sami pomoci, mrkněte na jejich stránky, kde můžete podepsat petici.

Na závěr snad stačí říct, že minimálně tím, že už jen tím, že vynaložíte  čas a věnujete svoji pozornost alespoň jednomu z těchto filmů a třeba ho doporučíte někomu ze svého okolí, uděláte dobrou věc! Naše generace se žene fanaticky kupředu za úspěchem hlava nehlava a ačkoliv to vyzní jako typické klišé, opravdu velmi rychle zapomínáme na základní hodnoty a díky masáži skrze veškeré sociální sítě a média jsme lapeni v nechutném konzumním kolotoči (ano, bohužel i mě se to plně týká).

Tudíž prosím, pro jeden den vypněte všechny instáče, facebooky či přihlouplé nicneříkající mainstreamovky, nebuďte lhostejní a mrkněte se alespoň na jeden z těchto filmů! (Pro nejaktivnější z vás, co by měli zájem angažovat se více, je možnost u většiny těchto filmů přímo na jejich stránkách zažádat a o projekční verze a uspořádat promítání třeba právě ve vašem lokálním kině a nebo třeba škole).

Zdroj videí: YouTube

Zdroj všech fotografií: zviratajsoutakylidi.cz

Anna Nižňanská

Anna Nižňanská

Studentka Architektury a zároveň Filmových a divadelních věd (ano,žiju v autobuse a ve vlaku). Rodilý Dejvičák, neurotik, milující cestování a objevování nových kaváren a míst. Autistický morous, kterýho od mala uklidňuje film, umění a předevšim dorty, pač jak víme, jsou dobrý na nervy! Pakliže mám naplněnej panděr, myslim, že jsem i poměrně snesitelnej "companěro"! Amen.

Zanechte komentář