Vánoce jsou příležitostí k setkání, říká kněz Vlastimil Kadlec

Osobní rozvoj Vztahy / 23.12.2014

I když žijeme v sekularizované společnosti, tak jsou Vánoce, jak je známe, tedy s kaprem a postem, koledami a Ježíškem, významně spojeny s křesťanstvím. 

Přinášíme vám rozhovor s člověkem, který je na Štědrý den i na Boží hod v plném pracovním proudu. S katolickým knězem.

Vlastimil Kadlec OMI, je knězem patřícím do řádu misionářů oblátů. Působí v západočeských Plasích, kde také žije s ostatními členy řádu v komunitním domě. Pracuje především s mládeží, ale věnuje se také přednáškové činnosti. Vystudoval francouzskou a rumunskou filologii na FF UK v Praze.

vlastik

Vlastimil Kadlec OMI. Zdroj: archiv

O Vánocích se kostely plní více než obvykle. Vy jako kněz máte tedy jistě hodně práce….

Není to tak hrozné. Jistě, práce je trochu víc, je víc i starostí, ale to je před Vánoci i v úplně normální rodině. A pokud jde o službu, tak víc práce znamená i víc setkání. Vánoce jsou úžasnou příležitostí k setkání s lidmi, se kterými se v kostele nebo při jiných církevních příležitostech nesejdete.

Jak trávíte přímo Štědrý den? Sledujete pohádky? Jaká je vaše nejoblíbenější?

Na pohádky není na Štědrý den čas. Dopoledne si lidé chodí do našich kostelů a kaplí pro Betlémské světlo, snažíme se je aspoň přivítat, prohodit pár slov a popřát jim k Vánocům. Chystáme se také na večerní bohoslužby. Odpoledne se rozjíždíme po území, které je nám svěřeno. Máme mše pro rodiny s dětmi, pro které je večerní bohoslužba příliš pozdě. Kolem šesté se obvykle se spolubratry a nějakým hostem sejdeme k večeři a pak už vyrážíme na tzv. „půlnoční“. Den končí pozdě v noci modlitbou u jesliček. Pohádky mám ale rád. Když jsem byl malý, moc jsem se na Vánoce těšil i kvůli nim. A nejoblíbenější? Z těch klasických asi Tři oříšky, ale o těch novějších už přehled nemám. Ale Anděl Páně byl dobrý!

Máte na Štědrý večer tradičního kapra a bramborový salát? Kdo vám vaří? Kdo vám peče?

Štědrovečerní večeři máme klasickou, tedy kapra se salátem. V komunitě si vaříme sami, ale přiznávám, že na Vánoce vždy poprosíme nějakou ženu z naší farnosti o pomoc. Obvykle to dělíme. My uděláme nákup, jedna paní nám obalí rybu a jiná zase nachystá salát. A cukroví máme plno! Všem nám sice chutná, ale pokaždé ho i hodně zbyde, a to i přesto, že se ho snažíme rozdat těm, kteří mají méně. Část se tak každoročně dává do mrazáku a na Velikonoce si pochutnáváme na pracnách a vanilkových rohlíčkách.

Dostáváte dárky? Obdarováváte? Koho vlastně, když nemáte nejbližší rodinu u sebe?

Dárky dostáváme a nejen od nejbližších z našich rodin, ale také od spousty farníků a přátel. Dárky k Vánocům patří, protože odkazují k tomu pravému Daru, který si v tomto čase připomínáme. Navíc nám dávají příležitost k radosti, k radosti z obdarovávání. A tak dárky dáváme i my. K rodičům a k rodině své sestry se obvykle dostanu až v lednu, ale nějakou maličkost, zvlášť pro děti, s sebou vezu vždycky.

Když vidíte rodiny pospolu a vy o Štědrém večeru zabouchnete farní dveře, neozývá se samota? Smutek?

Když večer zabouchnu dveře od fary, tak mě uvnitř čekají mí spolubratři. Navíc po všech těch předvánočních setkáních se o samotě ani snad mluvit nedá. Dům je pořád plný lidí – Vánoce neVánoce – a to mě těší. Ale vážně: samozřejmě, že občas pociťuju samotu. A možná zvlášť o Vánocích. „Není dobré, aby byl člověk sám,“ říká Bůh, když tvoří svět a člověka. Nejsme stvořeni k samotě, ale ke vztahu. A to je znát. Ale možná by bylo dobré rozlišovat mezi osamoceností a samotou.

Osamocenost je zlá, ale samota může být i prospěšná. Mám moc rád, když se po tzv. „půlnoční“ vrátím domů, zhasnu světla, zapálím jen svíčku u jesliček a v tichu a o samotě se dívám do betléma. A člověku to obvykle dojde. Bez vztahu k tomu malému právě narozenému Dítěti by nemělo smysl nic, ani ostatní vztahy, které tvoří můj život. I kdyby jich bylo sebevíc. Není to snadné, ale radost z Vánoc je silnější než samota.

betlém

Bez vztahu k tomu malému Dítěti v jeslích by ostatní vztahy neměly smysl, říká kněz. Zdroj: foter.com

Co je pro vás jako pro kněze o Vánocích nejnáročnější a co naopak nejhezčí?

Nejnáročnější je asi najít si právě tu chvilku ke ztišení, nenechat Vánoce jen tak uplynout, nenechat se jimi žít, ale prožít je. Taky si najít příležitost k poděkování za všechno to, co denně dostávám, za maličkosti, ze kterých se možná jen málo raduju… A nejhezčí? Na to jsem vlastně už odpověděl, nejhezčí jsou setkání. Čím dál víc vnímám, že setkání s druhým člověkem je pro mě tou největší radostí, kterou v životě dostávám.

Vzpomněl byste si na nějakou netradiční příhodu, která se vám jako knězi o Vánocích stala?

Bohužel si nevzpomínám na nic velkolepého. Zajímavým příběhem jsou pro mě Vánoce samy o sobě. Vždycky mě překvapí svou novostí. Když byl člověk malý, Vánoce pro něj byly pohádky a dárky. Pak také banány, mandarinky, dobré jídlo. Postupně se stávala čím dál důležitější ta podmanivá, příjemně melancholická atmosféra, vůně purpury. A hlavně setkání, celá rodina kolem jednoho stolu. Myslel jsem si, že Vánoce je možné pořádně prožít jen doma. Vždyť jsou to rodinné svátky! Ale pak jsem se několikrát ocitl o Vánocích v cizině, daleko od domova, a Vánoce to byly pořádné. Pokaždé jiné, ale opravdové! Nic z toho úplně nevyprchalo, ale důležitým je teď pro mě právě ten příběh sám.

A jak jako kněz trávíte silvestrovskou noc?

Myslím, že docela silvestrovsky, s přáteli a se spolubratry. Poslední roky trávím přelom roku mezinárodně, v jednom našem řeholním domě v Hesensku. Setkávají se tam čeští a němečtí obláti s českými a německými mladými lidmi, kteří s námi sdílejí naši duchovní cestu. I proto je tam pořádně živo. Je to dům, kde žijí i naši prenovicové, tedy mladí muži, kteří se připravují na řeholní a kněžský život. Letos tam máme i tři Čechy, takže Silvestr bude určitě veselý. I pro nás je příležitostí k bilancování a hlavně k poděkování za všechno, čeho se nám v uplynulém roce dostalo. Večer trávíme spolu. Hrajeme hry, bavíme se a o půlnoci si samozřejmě připijeme a vystřelíme i nějaké rachejtle.

vlastikmse

„Půlnoční“ mše svatá pro děti probíhá již v odpoledních hodinách. Zdroj: archiv

Jaká je podle vás ústřední myšlenka Vánoc – univerzální poselství pro člověka?

Ta nejkrásnější vánoční novina, o které rok co rok zpíváme koledy a kterou možná nikdy úplně nepochopíme ani rozumem ani srdcem, je zpráva o tom, že jsme milovaní! Že je Někdo, kdo mě miluje „napřed“, bez zásluh. Že mě má rád bezpodmínečnou láskou, ať už jsem hezký, nebo ne, ať už jsem chytrý, nebo ne, ať si to zasloužím, nebo ne. Má mě rád tak moc, že přichází ke mně, že se stává mně podobným, že žije můj život a pro mě ho vydává, abych život měl já a měl ho v hojnosti. A já tak už nemusím mít strach, ani ze sebe, ani z druhých, ani ze života, ani ze smrti. Protože jsem takto milovaný.

Co byste vzkázal našim čtenářům jako vánoční přání?

Když se Ježíš v Betlémě narodil, andělé provolávali slávu Bohu na výsostech a lidem dobré vůle přáli pokoj. Popřál bych všem asi totéž. Pokoj. Nejen klid, nejen pohodu, ale pokoj. Ten pokoj, který nám nemůže nikdo a nic vzít, pokoj, který vychází z jesliček.

Zdroj perexové fotografie: foter.com, Timothy Tolle

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář