Trolejbusy jezdí i za polárním kruhem

Cestování / 21.12.2014

Drsný, temný, přesto pozoruhodný. Takový je Murmansk na severozápadě Ruska. Pojďte s námi objevit tento kus civilizace uprostřed nekonečné tundry!

Hrdinové z přístavu

Murmansk byl založen na samém sklonku carské éry v Rusku, proto mu jeho původní název Romanov z pochopitelných důvodů dlouho nevydržel.

Aljoša je veliký drsňák. Zdroj: Wikimedia Commons, Tom Thiel

Aljoša je veliký drsňák. Zdroj: Wikimedia Commons, Tom Thiel

V současnosti největší město za polárním kruhem mající přes 300 000 obyvatel je již od dob svého vzniku jedním z nejvýznamnějších ruských přístavů. Nabízí se tedy otázka, zda záliv, kde lodě kotví, v mrazivém počasí nezamrzá. Není tomu tak. Teplý Golfský proud dosahuje až na daleký sever, a činí tak tuto oblast přeci jen příznivější k životu.

Za druhé světové války plnil Murmansk strategickou úlohu a sváděly se o něj líté boje. Na počest hrdinných sovětských námořníků, kteří město bránili, nechala ruská vláda postavit pětatřicet metrů vysokou betonovou sochu vojáka, která si záhy získala přezdívku „Aljoša“ podle bájné postavy velkého siláka.

Nápis na nádraží postaveném ve stylu pravoslavného chrámu hlásá „Murmansk – Město hrdina“. Odkazuje tak na titul, který se uděloval po Velké vlastenecké války za mimořádné zásluhy v boji proti nacistům.

Vlaky, trolejbusy, křižníky

Železniční trať z Petrohradu dlouhá 1 445 kilometrů zajišťuje spojení Murmansku se zbytkem světa na pevnině. Patří mezi jedny z nejstarších v Rusku – je stejně stará jako město. Dnes je již z větší části elektrifikovaná a dvoukolejná, cesta na sever je tedy mnohem pohodlnější než v dobách před sto lety, přesto zabere někdy i třicet hodin.

Když vystoupíte z vlaku, můžete rovnou přesedlat na trolejbusovou linku, která opět má primát, co se týče její geografické polohy na severu. Trolejbusy jsou běloruské výroby a některé z nich patří již mezi historické kusy. Přesto musí jistě zvládat mnohem větší výzvy než naše moderní stroje. Rozvážejí obyvatele do rozlehlých panelových domovů, nápadně podobných těm, jaké známe z našich měst. Pokud budete mít štěstí (nebo možná smůlu) třeba narazíte i na nějakou tu sochu velkého dogmatika, která se bude tyčit před některým z domů kultury.

Ledoborec Lenin působí velice majestátně Zdroj: Wikimedia Commons, Anton Nossik

Ledoborec Lenin – ochránce přístavu. Zdroj: Wikimedia Commons, Anton Nossik

Vraťme se ale ještě do přístavu. Po jednom dogmatikovi, a to hned po tom největším ze všech, nese jméno jeden z ledoborců – Lenin. Jde o technický unikát – je totiž poháněn pomocí atomových přeměn podobně jako jaderné elektrárny. V současné době slouží jako muzeum, kde se můžete dovědět všechno o lámání ledu na moři, jakož i další zajímavosti týkající ostatních ledoborců kotvících okolo Lenina.

Sobi hranic neznají

Lidé v okolí Murmansku chovají soby. Tato zvířata jsou základem místního života, jelikož kromě kvalitní srsti a masa se využívají i pro každoroční závody spřežení.

Tato zvířata se však chovají i za nedalekými norskými hranicemi a čas od času sem utečou od svých pánů. Přináší to s sebou často konflikty – sobi spásají chráněnou flóru a ničí hraniční zátarasy. Ruští pohraničníci pak musí narušitele pochytat a vrátit je zpět kam patří s výstrahou jejich majitelům, kteří často vůbec neřeší, kde se jejich paroháči vyskytují.

Sobi občas chodí, kam nemají. Zdroj: Wikimedia Commons, Anton Nossik

Sobi občas chodí, kam nemají. Zdroj: Wikimedia Commons, Markos 90

Pokud máte už dost stále mírného českého počasí a chcete pocítit atmosféru severské metropole, kde slunce občas nezapadá a jindy zase nevychází, vydejte se do Murmansku. Více o městě a jeho okolí se dozvíte zde.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons, Tom Thiel

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář