Tichá opera oprášila a zmodernizovala starý hymnus

Divadlo Kultura / 31.12.2014

Ačkoliv se název souboru Tichá opera může jevit jako oxymorón, ve skutečnosti je naprosto logický. Kombinuje totiž operu s pantomimickým (tedy mlčenlivým) uměním. 

Dirigentka a skladatelka Valentina Shuklina založila v Praze v roce 2009 Netradiční operní studio, které o několik let později začalo spolupracovat se světoznámým režisérem, dramaturgem, performerem, mimem Radimem Vizvárym a přetransformovalo se do Tiché opery. Na svém kontě má Tichá opera už čtyři operní kusy. Ten čtvrtý se pražskému publiku poprvé představil 1. prosince 2014 v Paláci Akropolis.

Stabat Mater, v překladu Stála Matka bolestná, je jeden z nejvíce zhudebňovaných liturgických textů. Je známo několik stovek interpretací, mezi nimiž vévodí velikáni jako Antonio Vivaldi, Giuseppe Verdi, Antonín Dvořák, ale i Jakub Jan Ryba. Shuklina se slavného textu ujala po svém a zhudebnila jej pro kvintet sólistů a komorní smyčcový orchestr. Toto netradiční obsazení se navíc snoubí s elektronickou hudbou.

„Naše pojetí Stabat Mater je unikátním propojením současnosti s tradicí,“ prohlašuje skladatelka.

Režie se ujal Radim Vizváry, který vytvořil zároveň i choreografii. Použil v ní prvky nového cirkusu ve spolupráci s CIRQUEONem, centrem pro nový cirkus. Na scéně se tak objevuje pět zpěváků a doprovází je trojice tanečníků-akrobatů.

Trojice performerů v akci. Zdroj: foto Milan Vrzal

Trojice performerů v akci. Zdroj: Milan Vrzal

Tyto dvě skupiny jsou od sebe jasně odděleny jak vizuálně, tak pohybovým výrazem. Zatímco zpěváci jsou odění v černém, mají na očích tmavé brýle a jsou velmi statičtí, akrobaté jsou oblečení civilně a na pódiu se pohybují spontánně. Občas scéna působí jako zmražená v jediném okamžiku, kdy mezi zpěváky proplouvají performeři jako andělé. Militarističtí andělé.

Scénografie je totiž jednoduchá a jasně laděná do vojenského stylu. Divák má pocit, jako by se ocitl v jakémsi skladu zbraní a střelného prachu. Akrobaté tahají bedny s municí nebo si žonglují s granáty. Vzadu běží odpočet minut a celá scéna se tak jeví jako časovaná bomba.

Na druhou stranu se tvůrci nebojí silných křesťanských symbolů. Utrpení Ježíše Krista, jeho ukřižování, provedené na pružném akrobatickém laně, a vlečení mrtvého těla působí silně a je přitom znázorněno s elegancí a pokorou. Vojenský podtext tématu neubírá, právě naopak ukazuje nový úhel pohledu na klasické umělecké dílo.

Sólisté v choreograficky zajímavé formaci znázorňující kříž a ukřižování. Zdroj: foto Milan Vrzal

Sólisté v choreograficky zajímavé formaci znázorňující kříž a ukřižování. Zdroj: Milan Vrzal

Vizváry vysvětluje: „Text představuje silné emoce a duchovní hodnoty, na které dnešní společnost zapomíná, my se je
snažíme umělecky ztvárnit pro současného diváka.“ A to také splnil. Umělecké ztvárnění bolesti matky ukřižovaného Ježíše se vyhýbá jakékoliv vlastní interpretaci a předkládá ji v syrovém stavu.

Divák si tak může nad hodnotami, které text přináší, popřemýšlet sám bez zbytečných doslovných vodítek. Do popředí se navíc dostává hudba a zejména zpěv. Ten sólisté zvládli perfektně bez zakolísání a to i ve velmi vypjatých pasážích, jakých si užil například soprán.

Pozadu nezůstali ani akrobaté. Jejich performance na pomezí divadla, akrobacie, tance a cirkusu obsahovala fyzicky i výrazově náročné prvky, které prováděli s lehkostí a velmi procítěně.

Stabat Mater je opera otevřená pro širší publikum. Svou vysokou kvalitou rozhodně neurazí ani profesionála nebo klasického operního diváka, ale může být atraktivní i pro ty, kteří na operu běžně nechodí. Možná, že ukazuje nový směr, kterým se opera bude v budoucnu ubírat. A není to vůbec špatná představa!

Tichá opera není soubor, který by hrál denně. Chcete-li inscenaci Stabat Mater zhlédnout, nabízí se nejbližší termíny 1. února a 28. dubna 2015 opět v Paláci Akropolis v Praze.

 

Inscenace: Stabat Mater
Divadlo: Tichá opera (hraje se v Paláci Akropolis v Praze)
Hudba, hudební nastudování a dirigentka: Valentina Shuklina
Režie, dramaturgie a choreografie: Radim Vizváry
Premiéra: 1. 12. 2014
Performeři: Jonáš Janků Marek Menšík a Ondřej Holba
Zpěv: Irina Rurac, Zuzana Šejtková, Lucie Prokopová, Václav Cíkánek, Ivo Michl
Živý doprovod: Komorní orchestr Tiché Opery
Cena: 250 Kč, snížené vstupné 175 Kč

Zdroj perexové fotografie: Milan Vrzal

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář