Oratorium pro bezbožnou společnost Konec Klementajn

Divadlo Kultura / 14.12.2014

Třetí autorský projekt trojice Křivánková – Kozubková – Ferenzová se představil v Paláci Akropolis.

Kdo je to Klementajn? To se v průběhu inscenace nedozvíme. Absentuje v ní příběh a jméno „Klementajn“ v ní ani jednou nezazní. Snad je to tedy odkaz na Clementine, dívku v postapokalyptickém světě z počítačové hry Walking Dead. Náš svět je teprve předapokalyptický. Ale zato postmoderní. Někdy se zase hovoří o velmi pozdní moderně. Kdo vlastně přesně ví, jak to s naší dobou je a kam spěje?

Platforma Kolonie, kterou tvoří performerka a tanečnice Jindřiška Křivánková, performerka a hudebnice Jana Kozubková, režisérka Lucie Ferenzová a scénografka Jana Hauskrechtová, připravila už třetí projekt. Po LovcíchThe Body Present následuje oratorium Konec Klementajn.

Původně náboženská vokální skladba se v rukou tvůrkyň přeměnila v obraz ateistické společnosti. Společného s oratoriem už má tedy pouze oproštění se od doslovné scénografie a ději vedeném na základě dialogů.

„S Jindřiškou Křivánkovou již spolupracuji dlouho a neumím si bez ní představit svou skupinu Spitfire Company. Myslím si, že i její vlastní tvorbu, kterou prezentuje společně s Janou Kozubkovou, nelze opomenout. Proto jsem jim nabídl v Paláci Akropolis prostor a doufám, že se pro ně Akropolis stane domovskou scénou,“ říká Petr Boháč, divadelní dramaturg Paláce Akropolis.

Představení v Akropoli začalo pro tento prostor typicky – krátkým koncertem. Jindřiška Křivánková se chopila mikrofonu, Jana Kozubková usedla za prapodivnou bicí soupravu. Svým hudebním projevem připomněly alternativní scénu s minimalistickými zvláštními texty. Pocit bizarnosti, který za celou dobu trvání inscenace nevymizel, umocnily také propriety, jako byl vycpaný pták nebo svítící portrét Carla Gustava Junga.

Bicí souprava ve svých počátcích. Zdroj: palacakropolis.cz

Bicí souprava ve svých počátcích. Zdroj: palacakropolis.cz

Aktérky s vážnými tvářemi, čímž podpořily komičnost celé situace, pokračovaly v dalším kabaretním čísle. Konec Klementajn je totiž vystavěn jako jakýsi kabaret s jednotlivými scénkami a velkým důrazem na vizuální efekt a hudbu. Sugestivní výstup Křivánkové jako magnetické femme fatale, která se hlubokým hlasem snaží publiku ovlivnit mysl a vnímání, barevnými kýčovitými kostýmy ke kabaretu přímo odkazuje.

Touto scénkou se také velmi přiblížily tématu celé hry – manipulaci. Tohoto se různými způsoby v jednotlivých pasážích, dalo by se říct částí oratoria, dotýkají. Ukazují, jak je člověk snadno manipulovatelný. Přemýšlejí, zda jsme skutečně sami sebou, anebo jsme složeni z okolních vlivů.

Jindřiška Křivánková a Jana Kozubková. Zdroj: palacakropolis.cz

Jindřiška Křivánková a Jana Kozubková. Zdroj: palacakropolis.cz

V hudebních a pohybových partech performerky excelují. Divák si může libovat v nápaditých textech a vtipné choreografii, za níž stojí Jindřiška Křivánková. O hudební doprovod se za mixážním pultem staral Head in Body, který svou tvář skrýval za obří zvířecí maskou.

Zato jakmile došlo na čistě činoherní úseky, ukázalo se, že si v hereckém projevu aktérky nejsou příliš jisté. Uvěřitelné tyto scény nebyly ani trochu. Jasný vzkaz však sdělit dokázaly – zde je nutno položit si otázku, zda tato poselství nebyla až příliš jasná a prvoplánová.

Head in Body s hlavou jelena se staral o hudbu. Zdroj: foto Michal Ureš, Facebook Kartelu

Head in Body s hlavou jelena se staral o hudbu. Zdroj: Michal Ureš, Facebook Kartelu

Tvůrkyně se vyjádřily k velmi aktuálnímu tématu. Podívaly se na něj ze všech stran, prozkoumaly ho, nabídly divákovi zamyšlení nad svým způsobem života i nad způsobem fungování celé společnosti. Prostředky, které zvolily však příliš aktuální nejsou. Lépe řečeno, už to tu bylo a ne jednou. Dadaistické poukázání na předměty každodenní potřeby, surrealistické bizarní vize, provokativní underground druhé poloviny 20. století.

Postmoderní oratorium přeplněné symboly a jasně vyjadřující obdiv minulosti. Ale také přítomnost dvou zajímavých osobností české umělecké scény, které dokázaly vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Na Konec Klementajn si stojí za to zajít, pobavit se a nechat se fascinovat viděným.

Inscenace: Konec Klementajn
Režie: Lucie Ferenzová
Choreografie: Jindřiška Křivánková
Divadlo: společnost Kolonie
Premiéra: 24. listopadu 2014, Palác Akropolis
Obsazení: Jana Kozubková, Jindřiška Křivánková, Head in Body

Zdroj perexové fotografie: Facebook Konec Klementajn

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář