Národní divadlo nabízí výlet do porevoluční historie

Divadlo Kultura / 9.12.2014

Na Nové scéně se představila nejnovější inscenace činoherního souboru Po sametu. Jaká je rekapitulace naší demokracie od revoluce až po současnost?

Letošní výročí 25 let od sametové revoluce se na Národní třídě oslavovalo různými způsoby, mezi demonstracemi a pietními akty se na Nové scéně Národního divadla konala premiéra inscenace Po sametu. Režisér Jiří Adámek mapuje českou historii od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 až do současnosti.

Textově inscenace vychází z rubriky Minulý týden, kterou píše Ivan Lamper pro časopis Respekt. Samotné texty jsou výborné, nesledují totiž jen naši politickou scénu, ale snaží se poukázat i na běžné problémy lidí a skvěle tak reflektují obraz minulé doby. Jiří Adámek si tedy vybral zdroj, který můžeme označit za nejlepší. Přesto si myslím, že s ním nenakládá tak, jak by při takovém tématu mohl. Z inscenace se totiž stává pouhé vykřikování faktů do světa. A to se mi zdá málo! Zejména u výborného nápadu, kterým samotný koncept určitě je. Navíc by divadlo, obzvlášť naše první scéna, mělo mít dalekosáhlejší dopad než pouhé opakování látky z dějepisu.

Šestice herců se během inscenace promění v politiky i houbaře. Zdroj: narodni-divadlo.cz

Šestice herců se během inscenace promění v politiky i houbaře. Zdroj: narodni-divadlo.cz

Trocha parodie, hodně nevkusu

Po sametu pouze rekapituluje uplynulé roky naší země. Samozřejmě vše stojí na politice, tu divákům servíruje s parodií a humorem. Výborným osvěžením je ale začlenění tragikomických událostí a problémů obyčejných lidí, které Lamper ve svých textech neopomíná. Jejich ponecháním inscenace trochu ožívá a vytváří ještě lepší obraz společnosti.

Na jevišti se vše točí kolem parodie. Přesto myslím, že není tak výrazná, v parodii našich politiků se jde leckdy ještě dál. Tak jak se slovní satira drží na uzdě, tak ta vizuální bije do očí. Výrazně barevné kostýmy a paruky herců jsou karikaturou tehdejšího oblékání, nevkus je zřejmý i po celé scéně, vidíme umělý trávník, umělé křoví, umělé stromky. Třešničkou na dortu je pak velká obrazovka promítající obrazy z let, kde se právě nacházíme. O daném roce vás však informuje mluvící zvířátko, které je opět důkazem opravdového nevkusu a drsnějšího humoru inscenačního týmu.

Po sametu nevyužívá svůj potenciál

Za zmínku však nejvíce stojí herci. Šestice umělců se výborně popasovala s obrovským množstvím textu, kde opravdu není žádný prostor pro improvizaci. Váš obdiv si získají hned při zvednutí opony, kdy předstoupí Taťjana Medvecká s výčtem našich poprvé po revoluci. Během necelých dvou hodin vás ale překvapí i ostatní herci. Nepřestanete obdivovat, jak Saša Rašilov, Filip Kaňkovský a Pavla Beretová dokážou odříkávat fakta bez jediné chybičky a do toho všeho se ještě soustředit na dokonalou parodii našich politiků. Stálicím naší první scény výborně sekundují i hosté Pavol Smolárik a Petr Vančura. Celá šestice je na jevišti vyrovnaná.

Po sametu je inscenace s výborným potenciálem, tento potenciál však nevyužívá. Představení je pouhým výčtem historických obrazů, nenabízí ale žádné zhodnocení a nevyvolává žádné otázky. A to je velká škoda. Z divadla tak neodcházíte plni vnitřních dojmů, cítíte jen malé uspokojení, protože jste si právě zopakovali dějepis.

Inscenace: Po sametu
Autoři: Jiří Adámek, Ivan Lamper
Divadlo: Národní divadlo, Nová scéna
Premiéra: 17. listopadu 2014
Herecké obsazení: Saša Rašilov, Filip Kaňkovský, Pavol Smolárik, Petr Vančura, Taťjana Medvecká, Pavla Beretová
Cena: 290 Kč, sleva 50 % pro studenty

Zdroj perexové fotografie: narodni-divadlo.cz

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář