Děti a knihy

Literatura / 30.12.2014

Nemohu se ubránit dojmu, že dnešní děti buď nečtou vůbec, nebo zcela minimálně. Opravdových a věrných čtenářů je v dnešní době jen poskrovnu.

Několikrát se mi v knihovně, kde pracuji, stalo, že se děti nad takovouto četbou vyloženě ošklíbaly nebo si vybíraly to nejtenčí a nejjednodušší, co jim seznam školní povinné četby nabízel. A i tyto knihy vracely často s tím, že je buď nedočetly, protože je nebavily, nebo je nepochopily. Dnešní děti a mládež sahají spíše po jednoduché a duchaprázdné literatuře, které jim, dle mého názoru, nedá zcela nic. Čím to ale je? Možností vysvětlení tohoto jevu je hned několik a já bych se některým z nich ráda alespoň trochu věnovala.

Knihy 2, autor: Vendula Šimotová

Knihy 2. Zdroj: Vendula Šimotová, Generace 21

Jedním z hlavních důvodů, proč dnešní generace dětí tak málo a tak nerada čte, je ten, že rodiče čtou svým dětem mnohem méně, než jak tomu bylo dříve, a tudíž v nich neprobouzejí touhu po čtení a lásku ke knihám. Mám dojem, že dospělí raději své dítě posadí před televizi nebo před počítač (případně tablet) – a to už v dosti raném věku – jen proto, aby od nich měli klid a nemuseli se jim příliš věnovat. Pak se člověk nemůže divit, že takové dítě si cestu ke knihám vůbec nenajde. A pokud ano, tak jen v opravdu výjimečných případech.

Další důvodem může být samozřejmě i nedostatečná motivace ze strany učitelů/češtinářů, kteří by měli své svěřence ke čtení vést a nějakým nápaditým způsobem podněcovat a budovat v nich touhu k tomu, dozvědět se něco nového, o obohacení slovní zásoby a zdokonalení psaného projevu nemluvě. Sama si moc dobře vzpomínám na první stupeň základní školy, kdy jsme kolektivně jako třída nahlas četli nějakou společnou knihu a po jejím dočtení se o ní bavili. V současné době jsem se už s ničím podobným nesetkala. Důvod? Děti mají zkrátka učitele „na háku“ už od prvních tříd a často jsou k neautoritativnímu chování vůči kantorovi podporovány i ze strany rodičů. Pak se nemůžeme divit, že učitelé nemají chuť něco v dětech podněcovat nebo v nich něco probouzet. Upřímně, koho by bavila práce, ať už je to jakékoli povolání, když za sebou nevidí dostačující výsledky a plody svého snažení a píle, kterou jí věnoval?

Knihy 3, autor: Vendula Šimotová

Knihy 3. Zdroj: Vendula Šimotová, Generace 21

Další věcí, která k rozvoji čtení a čtenářství moc nepomáhá, je nedostatečná spolupráce knihoven se školkami, školami nebo jinými zařízeními, která mají za úkol děti sdružovat do skupin. Tato spolupráce je spíše záležitostí malých měst nebo vesnic, kde jsou přece jen vztahy mezi lidmi jiné než ve velkých městech, kde pomalu neznáte ani svého souseda. A to je, myslím si, velká škoda. Definice knihovny přece obsahuje i slovo „vzdělávací“ takže by se tím i měla řídit. Nebo ne? Na praxi, kterou jsem měla v opravdu malém městě, jsem se se spoluprací knihovny a školy setkala a fungovalo to naprosto perfektně. Děti chodily do knihovny rády a četly s velkou chutí, protože k tomu byly vedeny už od mala a navíc zábavnou a příjemnou formou. V současné době, kdy pracuji ve větší knihovně, mi tato spolupráce a kontakt vážně moc chybí. A myslím si, že i to je jeden z mnoha důvodů, proč dětem chybí dostatek motivace a chuti do čtení. A samozřejmě to není problém jen jednoho města.

Demotivace a nechuť dětí číst vede hned k několika věcem. Nejsou schopné se dostatečně vyjádřit ať už ústně, nebo psanou formou, chybí jim dostatečná slovní zásoba a, co je dle mého nejhorší, nejsou schopny porozumět čtenému textu a pochopit i zcela jednoduchý příběh. Takže co s tím, milý národe?

Zdroj perexové fotky: Vendula Šimotová, Generace 21

Vendula Šimotová

Zanechte komentář