Jaké je žít na zapomenutém ostrově – 1. díl

Cestování / 5.12.2014

U nás v srdci Evropy je asi většině lidí taková představa dosti vzdálená. Zkusíme vám ji přiblížit v našem dvoudílném seriálu.

Oáza klidu v bývalé vězeňské kolonii

Ostrůvek Norfolk v Tichém oceánu ležící asi 1 400 km od australského pobřeží, objevený Jamesem Cookem, který býval v devatenáctém století kolonií, kam Britové vozili své kriminálníky, dnes patří navzdory této skutečnosti k velmi malebným místům naší planety. V současné době žije na ostrově kolem osmnácti set osob, problémem však je, že mladí lidé často odcházejí za prací do Austrálie, a Norfolk tak pomalu vymírá.

Zátoka na Norfolku.

Zátoka na Norfolku. Zdroj: Steve Dagar, Wikimedia Commons

Najdete zde golfový resort usazený v lůně unikátní subtropické přírody lemované nádhernými útesy, jakož i památky po původních polynéských obyvatelích ostrova. Zemědělství zde sestává převážně z chovu dobytka, který se pase ve vnitrozemí ostrova a okusuje bujnou vegetaci.

Místní jsou tak trochu svérázové. Není divu, kromě vězňů mnoho z nich pochází také z potomků vzbouřenců z lodi Bounty či z původních Tahiťanů. Norfolk si sveřepě drží svoji autonomii, má svůj parlament, nepoužívá australskou hymnu, ale tu britskou, není zde jediný semafor a domácí zvířata mají na silnici přednost. Jazyk norfuk, který se zde kromě angličtiny používá, je podivnou kombinací staré angličtiny a tahitštiny – čili docela šílenost.

Rebelové s vlastní doménou

Zbytek vzbouřenců z lodi Bounty, co neodplul na Norfolk, zůstal na Pitcairnových ostrovech. Toto zámořské území Velké Británie uprostřed Tichého oceánu s tropickým podnebím je domovem korálů, a svádí tak potápěče k prožití unikátních podvodních zážitků. Na ostrovech je úrodná půda a pěstují se zde různé druhy exotického ovoce a zeleniny.

Stejně jako na Norfolku, i zde přežívá původní jazyk – pitcairnština. Ačkoliv zde podle Wikipedie žije pouze šedesát obyvatel, mají Pitcairňané vlastní internetovou doménu, kde si můžete na stránkách pitcairnské vlády velmi jednoduše zaregistrovat i svoji doménu. Příjmy z domén tvoří kromě rybolovu, výroby medu, pěstování ovoce a vydávání známek většinu příjmů ostrovů, který je zcela odříznut od zbytku světa.

V hlavním městě Adamstownu nenaleznete kromě pár bungalovů prakticky nic – ano, i kostel vypadá jako bungalov, místní však jsou prý velice pohostinní, případného turistu rádi ubytují a poradí mu zajímavá místa na koupání nebo na pozorování ptáků.

Jeden z Pitcairnových ostrovů.

Jeden z Pitcairnových ostrovů. Zdroj: NOAA. Wikimedia Commons

Jako z hororu

Francouzský ostrov Clipperton leží necelých 1 300 km od mexického pobřeží. Normálně bych ho v našem výčtu neuváděl – nikdo zde od roku 1945 nežije a jediný, kdo sem najde cestu, jsou přírodovědci. Zaujala mě však děsivá historie, která se k tomuto místu váže.

Všechno začalo, když se na Clippertonu našly velké zásoby guána – ptačího trusu, který je jedním z nejlepších hnojiv. Od počátku dvacátého století zde byla stálá posádka, která guáno těžila. Po vypuknutí první světové války se však na posádku doslova zapomnělo, a začala tak velká tragédie.

Lidem na ostrově brzy začaly docházet zásoby a v roce 1915 se větší část obyvatel ostrova pokusila odplout v domnění, že je nějaká loď zahlédne a zachrání je. Neúspěšně, všichni se utopili. Na ostrově zůstalo pouze několik žen, dětí a černošský strážce majáku, který se prohlásil králem ostrova, ženy znásilňoval a dvě z nich zabil. Nakonec však jedna z žen černocha zavraždila sekyrou. Roku 1917 byli zbídačení obyvatelé „objeveni“ americkou průzkumnou lodí a zachráněni.

Děsuplný ostrov vypadá s kosmu docela přátelsky. Zdroj: NASA, Wikimedia Commons

Děsuplný ostrov vypadá s kosmu docela přátelsky. Zdroj: NASA, Wikimedia Commons

Po celý rok Vánoční

Přesuneme se z Pacifiku do Indického oceánu. Pokud bychom tam však zůstali, mohli jsme navštívit Velikonoční ostrovy, myslím si ale, že už o nich bylo napsáno dost a každý už ví, jak jsou úžasné. Ježíšek se ostatně blíží, proto se vydáme na ostrov Vánoční. Pojmenovaný je podle toho, že byl objeven pětadvacátého prosince, a sice v roce 1643 britským kapitánem Mynorsem.

Nečekejte ale typické vánoční počasí jako u nás, naopak, můžete se těšit na celoročně teplé počasí vhodné ke koupání. Ostrov patří v současné době Austrálii, „nejblíže“ je však indonéskému ostrovu Jáva – 1 400 km.

Najdete zde unikátní deštný prales tvořící většinu území. Žijí v něm různé druhy endemitů, tedy živočichů, které nenajdete nikde jinde na světě. Jedním z nich je červený krab, který je zároveň symbolem ostrova.

Proslulý endemit z Vánočního ostrova. Zdroj: DIAC images, Wikimedia Commons

Proslulý endemit z Vánočního ostrova. Zdroj: DIAC images, Wikimedia Commons

Norsko u protinožců

Asi byste neřekli, že Evropská unie může být poměrně blízko u Antarktidy, ale je tomu tak. Kergueleny jsou francouzské zámořské teritorium a přidružené území Evropské unie. Dojem jako ze severních oblastí starého kontinentu navíc umocňují fjordy, které celý ostrov obklopují. Podobné zálivy ledovcového původu – jak známo – najdeme například v Norsku.

Na Kergueleny je možné se podívat pouze čtyřikrát do roka společně s vědeckou lodí, která sem míří z Francie. Jedná se především o přírodovědce, kteří zde mohou najít unikátní objekty svého výzkumu. Patří mezi ně například albatros stěhovavý, tučňáci, buřňáci nebo někteří ploutvonožci, jakož i mnohé druhy vzácných rostlin. V této souvislosti asi nejzajímavější je tzv. Kerguelenské zelí, které díky vysokému obsahu vitaminu C sloužilo mořeplavcům jako ochrana proti kurdějím. Problémem však jsou živočichové a rostliny dovezení lidmi z jiných částí světa, kteří narušují původní ekosystém.

Pozor! Jak geografická poloha napovídá, na ostrovech panuje drsné, větrné a chladné klima s vydatnými dešťovými a sněhovými srážkami. Nic pro milovníky slunění na pláži.

Na Kerguelénách nenajdete jediný strom. Zdroj: Pascal Subtil, Wikimedia Commons

Na Kerguelenách nenajdete jediný strom. Zdroj: Pascal Subtil, Wikimedia Commons

Máte-li chuť experimentovat a vydat se někam, kam nikdo nejezdí, doufáme, že jsme vás inspirovali. A pokud ne, můžete se těšit na další díl, kde se zaměříme zejména na ostrovy ležící v Atlantském oceánu, tedy poněkud blíže naší zemi.

Zdroj perexové fotografie: Albert Herring, Wikimedia Commons

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář