Ohlédnutí za FFF část 2.: válka, francouzský dvůr a nahota ve čtyři ku třem

Film Kultura / 8.12.2014

Druhé ohlédnutí za FFF věnujeme premiérovému snímku Hledání, staršímu Sbohem, královno a stříbrnému filmu divácké soutěže Modrý pokoj.

Festival francouzského filmu pro rok 2014 je už definitivně u konce. V rámci festivalu jsme měli možnost zhlédnout mnoho zajímavých snímků, které nás rozesmály, dojaly a zaujaly, ale možná i některé, které nás úplně neupoutaly nebo až nudily. To ale podle všeho nebyl případ komedie Gemma Bovery režisérky Anne Fountaine, která od návštěvníků festivalu získala diváckou cenu pro nejlepší film. Druhé místo v diváckém výběru obsadil režisérský počin Mathieu Amalrica Modrý pokoj. Krátké shrnutí a recenzi tohoto díla můžete najít níže v článku. Nebudu vás příliš napínat a dopředu vám prozradím, že jsme se s diváky v názoru na tento snímek moc neshodli.

Tím bych také ráda odkázala na velký problém festivalové divácké ankety, a tím nutně nemyslím pouze té na Festivalu francouzského filmu. Modrý pokoj, který podle mého názoru zase tak kvalitní nebyl, byl promítán v neděli večer pro vyprodaný sál kina Světozor. Na druhou stranu fenomenální lidský příběh Hledání viděla ani ne čtvrtina stejného sálu dříve ten den. Nechci tím kázat nezájmu ze strany lidí, hold nalákejte někoho úspěšně na film pojednávající o válce v Čečensku. Takto ale povedené, ačkoli pro obyčejného diváka nezajímavé, filmy nemají žádnou šanci uspět.

Hledání

THE SEARCH

drama

Francie, 2014, 149 min

Režie: Michel Hazanavicius

Hrají: Annette Bening, Bérénice Bejo, Maxim Jeměljanov, Abdul Khalim Mamutsiev a další

Píše se rok 1999 a v Čečensku hrozí válka. V ruinách zpustošené čečenské vesnice stojí ruští vojáci a vyslýchají starší pár a mladší ženu. V obývacím pokoji domu naproti se mezitím skrývá devítiletý chlapec s maličkým bratrem v náručí. Když z venku zazní dva výstřely, ukryje se za postelí a vyčká, až vojáci odejdou. Jeho rodiče jsou mrtví, sestra odvlečená kdoví kam. Malý Hadji (Abdul Khalim Mamutsiev) proto vezme nejpotřebnější věci do batohu, do náruče svého bratra a vydá se hledat pomoc.

V tu chvíli se seznamujeme s Koliou, typickým mladým Rusem. Jednoho dne ho kvůli hloupému přestupku odveze policie. Místo toho, aby šel do vězení, je ale poslán na frontu. Zde ho šikana ze strany jeho velitelů a dalších vojáků pomalu ale jistě udolává a morálně ničí.

Hadjiho, teď už na druhé straně hranice, se z lítosti ujímá mladá francouzská pracovnice NATO. I přesto, že jeden druhému nerozumí, velmi rychle si mezi sebou vytvoří silné pouto.

Hledání

Teprve devítiletý Hadji musí sám najít bezpečné místo pro sebe a svou zbývající rodinu.

Hledání mě ze všech snímků na Festivalu francouzského filmu zasáhlo asi nejvíce. Vypráví totiž o hrůzách a bezpráví, které probíhaly na obou stranách rusko-čečenské hranice. Dělá to z něj snímek děsivý, sugestivní, ale především důležitý. Ukazuje nám, že nemáme být lhostejní k utrpení, ke kterému dochází v cizích zemích. Je proto velká škoda, že nepřilákal více diváků.

Modrý pokoj

LA CHAMBRE BLEUE

drama/thriller/krimi

Francie, 2014, 76 min

Režie: Mathieu Amalric

Hrají: Mathieu Amalric, Léa Drucker, Stéphanie Cléau a další

Julien (Mathieu Amalric) vede navenek spokojený život. Vždy, když se ale na zábradlí okna nad lékárnou objeví červený ručník, opouští manželku a dceru a utíká za svou milenkou Esther (Stéphanie Cléau). Slova, která si vyměňují v modrém hotelovém pokoji, nebere Julien příliš vážně. Své milence vyznává lásku, přísahá, že by kvůli ní dokonce opustil svou ženu.

Ale Esther slova nestačí. O několik měsíců totiž Julien sedí ve vězení a celý národ ho nazývá zrůdou. Kvůli čemu ho zadržuje policie? A jsou urážky, kterými ho častují lidé, zasloužené?

Modrý pokoj

Julien nemohl ani tušit, co všechno jeho aféra způsobí.

Amalricův Modrý pokoj se dá shrnout několika charakteristickými prvky: obraz čtyři ku třem, vykulený Amalric, kterého z kdovíjakého důvodu chce žena jeho kamaráda, artové záběry na kusy nábytku, zamlklý Amalric, který v průběhu celého snímku neřekne nic na svoji obranu (ani při vynášení rozsudku), a konečně ty dva přímé záběry na ženské přirození, když si Ester přehazuje v posteli nohu přes nohu a zase zpátky.

Krásu Modrého pokoje, kterou očividně viděli diváci festivalu, přiznávám, příliš nechápu. Možná je to proto, že jsem artovým snímkům nikdy moc nerozuměla. Snímku ale neodpustím, že postrádá podle mne dost důležitou složku příběhu, a tou je zvrat. Na druhou stranu se neostýchá předvádět nahotu – ano, režisér a zároveň představitel hlavní role Amalric má penis a nebojí se ho ukazovat. A to není žádná metafora.

Třeba si k sobě najdeme cestu za několik let. Do té doby se mi snad podaří vymazat z hlavy ten alá Basic Instinct záběr.

Sbohem, královno

LES ADIEUX À LA REINE

historické drama

Francie, 2012, 95 min

Režie: Benoît Jacquot

Hrají: Diane Kruger, Léa Seydoux, Virginie Ledoyen, Xavier Beauvois a další

Sidonie (Léa Seydoux) pracuje na dvoře krále Ludvíka XVI. jako knihovnice a královnina osobní předčítačka knih. Své panovnici věnuje také většinu svého času a myšlenek. Marie Antoinetta považuje mladičkou Sidonii za roztomilou, její myšlenky už ale patří jiné – vévodkyni Gabrielle de Polignac.

Francouzský dvůr v té době dostává seznam lidí, které chtějí poddaní popravit. Revolucionáři dobývají Bastillu, Paříž se bouří proti králi. Sidonie je rozhodnutá stát za každou cenu po boku své královny. Její přízeň ale možná nebude odměněna tak, jak si Sidonie představuje.

Sbohem, královno

Sidonie (vlevo) zažívá poslední tři dny plné bohatství a blahobytu na francouzském dvoře.

Sbohem, královno je taková filmová oddechovka pro všechny milovníky kostýmních dramat, historie a francouzštiny. V poměrně krátké stopáži pro historické drama si ani nestačíte zapamatovat jména hlavních postav a už vám poběží závěrečné titulky. A tím bych asi tak shrnula kladné věci ohledně tohoto snímku.

Příběh, který měl pojednávat o ženské mentalitě, nese tolik znaků ryze mužského pohledu, že z toho hlavní postavy nevycházejí zrovna s grácií. Jejich láska je zobrazena jako nezdravá posedlost, která neodvratně uvede všechny jmenované do zkázy. S ohledem na to, že všichni školním dějepisem poznamenaní budou vědět, jak tento příběh končí, by se slušelo snímku dopřát mnohem silnější dějovou linku. Takto bohužel vyznívá Sbohem, královno jako rozvleklá konverzačka ukončená zatmívačkou.

Zdroj všech fotografií: Festival francouzského filmu a Magic Box

Kristina Roháčková

Kristina Roháčková

Rodiče ze mě chtěli vrcholového sportovce, a tak se ze mě stal novinář. Dubluju mezi kulturou a obecnou všehochutí, nejblíže mám ale k filmu.

Zanechte komentář