Menstruace není jen fyziologický proces, říká autorka dokumentu Můj soukromý měsíc

Krása a móda / 5.12.2014

Proč je v 21. století ženský cyklus stále tabu? 

The Moon Inside you – a secret kept too well“ zní anglický název dokumentu Můj soukromý měsíc od slovenské režisérky Diany Fabiánové, který trefně pojmenovává současnou situaci téměř na celém světě. V době, kdy naše konverzace zabíhají i do velmi soukromých a ožehavých oblastí, téma menstruace jako kdyby stále zůstávalo kdesi v pozadí. Diana Fabiánová se proto před několika lety rozhodla pro natočení dokumentu, který by společnosti ukázal, že ženský cyklus je téma, o kterém by se rozhodně mluvit mělo. A ne negativně.

Nejprve otázka, která vás jistě nepřekvapí. Proč jste se rozhodla pro tvorbu dokumentu právě o menstruaci?

Původně se jednalo o mou ročníkovou práci, měl to být jen krátký dokument na deset až patnáct minut. Sama jsem tehdy měla s menstruací problémy a hledala jsem řešení, jak se zbavit bolestí. Zarazilo mě, že o tomto tématu nebyl natočený žádný film nebo vydány knížky, které by se snažily hledat odpovědi a ženám prakticky pomoci. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím sama.

Lidé se mě stále ptají, proč zrovna téma menstruace. Mě právě naopak zaráží, že se o to tak málo zajímáme a bereme již jako normu, když je mnohým ženám během cyklu zle. Jde přeci o naše vlastní tělo. Co by nás mělo zajímat více?

Jaké nové informace nebo názory nám snímek přináší?

Nosná myšlenka je, že bychom se neměli spokojit se zažitým názorem, jakkoliv rozšířeným. Měli bychom hledat řešení, pátrat sami za sebe. Výsledek nás může velmi překvapit. Bolest je znamení, že něco není v pořádku, jen je třeba zjistit, co se nám naše tělo snaží povědět. Menstruace je daleko komplexnějším jevem, než se může na první pohled zdát. Zdaleka to není jen fyziologický proces.

S jakým postojem k menstruaci jste se u žen nebo obecně u všech lidí nejčastěji setkávala? Předpokládám, že se nejedná o téma, které na místě rozpoutá dlouhý rozhovor.

V drtivé většině to byl negativní názor. Alespoň během natáčení to tak bylo. A samozřejmě jen málo lidí o tom chtělo otevřeně hovořit. Ale poté, když už jsme film promítali, téměř vždy následovala dlouhá a bouřlivá diskuze s mnoha otázkami. Bylo jasné, že snímek se trefil do tématu, které se potřebuje jistým způsobem vyventilovat.

234

„Hlavně je důležité, aby se informace podávaly přirozeně, bez studu,“ říká autorka dokumentu, „ať už od rodičů nebo od pedagogů.“ Zdroj: Archiv – Diana Fabiánová

Liší se také postoje k ženskému cyklu v závislosti na jednotlivých zemích?

V jisté míře tu kulturní rozdíly jsou – v Jižní a střední Americe dodnes kolují ohledně menstruace pověry. Bere se méně pragmaticky než v Evropě či USA, ale spíše jde vždy o postoj jednotlivce. V každé části světa se najde mnoho různých postojů, které se od sebe diametrálně liší. Co mě velmi překvapilo, tak s nejkonzervativnějšími postoji jsme se setkali v Irsku.

Jak informace podávat?

Myslím si, že povědomí o menstruaci se v posledních letech o něco zlepšilo. I na školách se dbá více na výuku o dospívání.  Jakým způsobem by se ke slečnám před pubertou měly informace dostávat? A také od koho? 

Hlavně je důležité, aby se informace podávaly přirozeně, bez studu, ať už od rodičů nebo od pedagogů. Podle mě by se mělo jednat o jakousi spolupráci – téma se ve škole načne, ale dívka by měla mít pocit, že i doma v něm může pokračovat například prostřednictvím otázek k rodičům nebo k někomu jinému, kdo jí je blízký. Především je však třeba změnit postoj, který k němu máme. Z negativního na pozitivní nebo alespoň neutrální. Aby děvčata neměla pocit, že je nutné se za menstruaci stydět a že je nějakým způsobem degraduje.

Hlavní hrdinka snímku se na kameru svěřuje s poměrně choulostivými a osobními informacemi. I když ukazují pravdu takovou, jaká je, podobné monology člověk běžně na plátně nevidí. Jak probíhal výběr hlavní aktérky?

Dominiku jsme našli na jedné základní škole v Bratislavě. Casting probíhal během hodiny výtvarné výchovy, kdy děvčata malovala obrázky spojené s pojmem menstruace, a během toho jsme si s nimi povídali. Vybrala jsem několik dívek, které byly komunikativní a sympatické, a Dominika mi z nich nakonec přišla nejpřirozenější. Děvčata se kupodivu mohla doslova přetrhnout, aby v dokumentu účinkovala. Možná si spíše představovala, že budou vystupovat ve filmu. To, že je o menstruaci, bylo pro ně už vedlejší.

Celý dokument mluví o menstruaci jako o přirozeném a normálním cyklu, který patří ke každé ženě. Zároveň nás však seznamuje se zahraničním doktorem, který tvrdí přesný opak, tedy že je nutné se jí zbavit. Jak jste na jeho názory reagovala?

Dr. Coutinho je světoznámý doktor, vědec a spoluvynálezce antikoncepce. Jeho přesvědčení, že menstruace je zbytečná, je upřímné a absolutní. Vnímá sám sebe jako mesiáše, který očišťuje planetu a pomáhá ženám stát se rovnocennými s muži. Tvrdí o sobě, že je feminista. Pro něj je menstruace skutečným prokletím. Nemělo smysl s ním bojovat nebo mu vnucovat jiný názor. Pozoruhodné však je, že je pozitivně vnímaný obrovskou částí planety (i když ne diváky filmu). Jeho klientky jsou političky a známé osobnosti prakticky z celého světa.

236

„Bolest je znamení, že něco není v pořádku, jen je třeba zjistit, co se nám naše tělo snaží povědět,“ připomíná sama autorka dokumentu. Zdroj: Archiv – Diana Fabiánová

Vnímání menstruace prý bylo v minulosti často ovlivňováno náboženstvím, státem, vědou, atd. Domníváte se, že jsou lidé pod pomyslným tlakem i dnes?

V naší kultuře je pohled na cyklus pevně zakořeněný již po tisíce let. Jen velmi těžko se ho dá zbavit. Nachází se v našem podvědomí, ve vzorcích chování, které přebíráme. Už ve starém zákoně se uvádí, že žena je po dobu menstruace nečistá, pro rodinu a kmen nebezpečná a muž se jí nesmí dotknout. To pokračovalo antikou, středověkem. Začátkem 20. století byla menstruace vážným argumentem, proč by žena neměla být pilotkou, prezidentkou nebo zastávat jiný důležitý pracovní post. Její emoční výkyvy by prý byly nebezpečné pro společnost. Předtím to bylo bráno jako důvod, proč by ženy neměly studovat na univerzitách nebo mít volební právo. Dnes je situace samozřejmě o hodně subtilnější, ale když se zamyslíte nad reklamami na vložky či tampóny, ještě stále v nich zaznívá odkaz, že pokud jejich produkt použijete, nikdo nezjistí, že menstruaci máte. Utajíte to, vymažete ze života. Je to opět jen další negování ženského těla a jeho přirozených procesů.

Dokument ve světě

Kde všude po světě mají lidé možnost váš snímek zhlédnout?

Promítal se prakticky po celém světě. Od Nového Zélandu, Chile až po Island. Také jsme vytvořili jeho rozšířenou verzi s rituály a jinými vylepšeními. Je možné ho koupit nebo zhlédnout na našem webu.

Snímek prý v Americe při schvalování vzbudil menší pozdvižení. Co přesně je znepokojovalo?

Měli problém se scénou, kde dvě ženy kráčí po ulici se skvrnou na kalhotách. Tvrdili, že to nemohou ukázat v televizi, protože se jedná o jinou krev, o špinavou. Druhou věcí, kterou odsoudili, je scéna, kde španělská doktorka vysvětluje, že masturbace efektivně pomáhá ulevovat při křečích. Takovéto návody prý nejsou žádané. Je lepší vzít si místo toho prášek.

R&S5_dossier (1)

V Americe nastaly při schvalování dokumentu potíže. Zdroj: Archiv – Diana Fabiánová

Z mnoha zkušeností víme, že ani muži nemají k ženskému cyklu příliš pozitivní vztah. Co byste poradila ženě, která chce mužův postoj k menstruaci nějakým způsobem změnit? Nebo to závisí na mužích samotných?

Pokud chceme, aby se změnil postoj mužů, musíme nejprve změnit postoj my ženy. Muži nemenstruují, jedinou referencí jsme tedy my. Pokud se o svém těle a menstruaci vyjadřujeme s despektem a negativně, přeberou to od nás. Pokud však o svém cyklu mluvíme s úctou, budou nás následovat. My jsme ty, které udávají tón.

Jaké se k vám dostaly ohlasy od diváků, kteří dokument zhlédli?

Velmi pozitivní. Existuje sice mnoho lidí, kteří nechápou, proč by se společnost tímto tématem měla vůbec zajímat, ale ti, kteří se odvážili ho zhlédnout, reagovali velmi mile. Důkazem toho je i fakt, že snímek vznikl před pěti lety a doteď se po světě intenzivně promítá.

Zdroj perexové fotografie: Archiv – Diana Fabiánová

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Petra Pospíchalová

    Skvělé 🙂 Je potřeba na mestruaci začít nahlížet jinak..