Rady většinou dávám až tehdy, když si pro ně ke mně člověk přijde, říká Míša

Osobní rozvoj Vztahy / 1.12.2014

Po delší době jsme pro vás znovu vyzpovídali Míšu Zdráhalovou, osobní koučku a uvědomělou ženu žijící přítomným okamžikem.

Už tehdy, když jsme vedly s Míšou rozhovor poprvé, byla na cestě, která ji vedla ke spokojenému životu, kterému panuje láska, pohoda a klid. A dnes? Dnes tomu není jinak. Jen si Míša splnila svůj sen – cíl být osobní koučkou – a zároveň se posunula v osobním rozvoji na úroveň, po které každý z nás tajně touží.

Jaký je rozdíl mezi tou Míšou, kterou jste byla tehdy, když jsme spolu vedly první rozhovor, a mezi Míšou, kterou jste dnes?

Od našeho prvního rozhovoru uteklo něco přes rok. Tehdy se u mě udály změny, které zatřásly mým dosavadním způsobem života. A od té doby už jen zraji. Poznávám samu sebe více a více. Dochází mi mnoho souvislostí mezi tím, jak jsem se dříve chovala a proč. Uvědomuji si další úspěšně potlačené vzorce a cítím, že se čím dál více osvobozuji. Takže zásadní změny se již nedějí, cítím však čím dál větší rovnováhu ve svém životě.

Koučink je pro mě jako zázrak.

Stala jste se osobní koučkou – říkám to správně? Táhlo vás to k tomuto už předtím, že? Co bylo ale tím největším spouštěčem? To dno, na které si člověk sáhne ve svém vlastním životě?

Spouštěčem se u mě stala velká krize ve vztahu, která v podstatě jen navázala na můj trvale negativní postoj k životu. Srazila mě na kolena a donutila mě vzdát se toho usilovného lpění na lásce od druhých. V ten moment u mě došlo k transformaci vědomí. Sebe a svůj život jsem oproti dřívějšku začala postupně milovat a pořádně si užívat.

Jak byste stručně shrnula poslání koučinku, které je podle vás v dnešním světě? Berou lidé koučink a osobní rozvoj dostatečně vážně? Nebo to berou pouze jako určité slovíčkaření nad problémy a situacemi v životě?

Klienti, kteří ke mě přicházejí, to myslí veskrze velmi vážně. Přicházejí často ve chvíli, kdy už je způsob života, jaký vedli, zahnal do kouta a sami si už neumí pomoci. Jsou odhodlaní a společnou prací na odstranění blokujících vzorců si většina z nich začíná uvědomovat své životní cíle i důvody, proč si je doposud neplnili. Je to nádherná práce, když před vámi lidé doslova rozkvétají.

Koučink je pro mě jako zázrak. Je to způsob, jak se z vnějšího světa vrátit sám k sobě, do svého středu, a zjistit, kdo skutečně jsem, jaké je zde mé poslání, jaká je moje skutečná hodnota, co chci a co nechci, čeho se bojím a proč. Je to cesta, jak díky pochopení a přijetí sama sebe poznat a pochopit druhé a celý svět.

Co váš první klient? Byla jste vyděšená? Nebo jste byla uvnitř tak spokojená, že jste docílila svého snu, že pomoc klientovi už byla jen třešnička na dortu?

Přiznávám, že jsem byla velmi nervózní a že jsem si musela z hlavy vytahat strachy, které kdybych ignorovala, stáhly by mě dolů a nedovolily by mi práci vykonávat a dát svému talentu volný průběh. Když jsem viděla, že dokážu pomoct a že naše společná práce nese klientům ovoce, můj strach zmizel a začalo to správně proudit.

Změnila jste pohled na svět a lidi v něm? Teď, když dokážete vlastně lidi kolem sebe rozvíjet, hledat zdroje jejich potíží… Dokážete je třeba odhadnout podle toho, jak se vyjadřují nebo jak se chovají?

Ano, na lidi jsem pohled změnila. Až když jsem se stala vědomou v kontrolování svých myšlenek, pchopila jsem, že všichni lidé, kteří jsou nevědomí, jsou dětmi v dospělých tělech. Nechávají se ovládat svou myslí a svými emocemi, a tak často dělají nevědomě věci, které jim v jejich životě nic dobrého nepřinesou.

Nevědomá lidská mysl se vyznačuje tím, že za svou nespokojenost má ve zvyku obviňovat jiné a poukazovat na chyby druhých, aby odvrátila pozornost od těch svých. Děje se to automaticky a zcela bezděčně. Dělají to tak “všichni”, že. Jenže když se člověk začne o svůj mozek a jeho fungování zajímat, zjistí, že vše, co se mu venku děje – to dobré i zlé – má v mozku zapsáno už z období dětství.

Např. chlapec vyrůstá v rodině, kde se rodiče stále hádají, a on vidí, jak maminka tátovi stále něco vyčítá a stále jej do něčeho nutí a vidí tátovu reakci, jak je z tohoto způsobu jednání stále rozmrzelý a otrávený a dává to mamince náležitě najevo. Chlapec si tak třeba vytvoří rovnici, že Žena nedá muži ve vztahu klid, Žena je muži na obtíž, s Ženou nemůže být muž skutečně šťastný, Ve vztahu jsou hádky. Co se pak chlapci v dospělosti může stát, je nasnadě. Chlapec si s vysokou pravděpodobností najde Ženu, která mu taktéž nedá vydechnout. Pokud o fungování mozku nic neví, bude na Ženu útočit, jaká je otřesná, otravná a na obtíž. Pokud je již však vědomý, pochopí, že si pouze přitáhl do svého života Ženu, která mu v realitě dokazuje jeho emoční nastavení z dětství. Když pak změní tento vzorec do jeho opaku, může si teprve najít Ženu, se kterou vytvoří soulad a harmonii.

Mým hlavním přáním je, aby mé děti díky mému přístupu viděly život jako příležitost k plnění svých cílů a snů, aby díky vztahům a komunikaci v naší rodině si naše děti našly životní partnery, se kterými jim bude dobře a se kterými budou mít stejné životní hodnoty.“

S nabranými zkušenostmi musím říct, že se mnohé problémy lidí opakují a značně souvisí s temperamentem člověka. Obecně mají lidé velký problém s vyjadřováním svých emocí a s komunikací ve vztazích. Nikdo je to nenaučil, tak se tyto základní věci musejí pro svou spokojenost doučit.

mm

Uvědomuji si další úspěšně potlačené vzorce a cítím, že se čím dál více osvobozuji.

Všichni toužíme po bezpodmínečné lásce, respektu, uznání a pochvale. Komu se takového přístupu v dětství nedostalo, ten se snaží si vnitřně chybějící pocit dodat nějakým způsobem zvenčí. Tak vznikají nejrůznější závislosti. Během prvního sezení je často docela zřejmé, kde se u klienta stala chyba a co musí z hlavy vyházet, aby se osvobodil. Nikdy ale nevyvozuji rychlé soudy a názory. Mohla bych se tak uzavřít před nalezením možných velmi dobře skrytých problémů klienta.

Jakou radu byste dala těm, kteří se nedokážou odpoutat od minulosti a stále se drží zažitých pravidel, norem a svých vlastních přesvědčení, která jim brání žít lepší život a být lepším člověkem?

Rady většinou dávám až tehdy, když si pro ně ke mně člověk přijde. Pokud dám totiž radu někomu, kdo o ni ve skutečnosti nestojí, je to zbytečná ztráta času i energie pro oba zúčastněné. Na začátku všeho musí stát vlastní rozhodnutí člověka, že takhle už žít nechce, že už ví, že je potřeba něco radikálně změnit. A ono rozhodnutí je tou motivací, která člověka pohání na cestě k úspěchu. A pro tyto lidi jsem tady, připravena pomoct.

A co je vlastně dalšími cíli ve vašem vlastním životě?

Chci se stát vyhledávanou expertkou na řešení osobních problémů. Také chci své zkušenosti předávat dál pomocí přednášek a kurzů. Chci se podílet na uzdravení duší lidí celé Ostravy – a zároveň postupně celé naší země i Slovenska. Potřebuji lidem ukázat, že mohou zažívat ve svém životě radost a spokojenost, ať už se jim v dětství stalo cokoli. Mám v plánu hodně cestovat a poznávat myšlení lidí ve všech koutech světa.

Mým hlavním přáním je, aby mé děti díky mému přístupu viděly život jako příležitost k plnění svých cílů a snů, aby díky vztahům a komunikaci v naší rodině si naše děti našly životní partnery, se kterými jim bude dobře a se kterými budou mít stejné životní hodnoty. Ale stejně tak aby nevyhovujícím situacím a lidem dokázaly dát v pravý čas sbohem a netýraly se vnitřními pocity viny a nedostatečnosti. A taky aby nikdy nezapomněly žít tak, jak je všem dětem vlastní – stále v přítomném okamžiku.

Obecně mají lidé velký problém s vyjadřováním svých emocí a s komunikací ve vztazích. Nikdo je to nenaučil, tak se tyto základní věci musejí pro svou spokojenost doučit.“

Míša je novodobý anděl – plná pozitivních vibrací – a to z ní sálá natolik, že se nemůžete neusmívat. Přejeme všem, aby dosáhli takové úrovně, kdy budete pilně pracovat na svém vlastním životním štěstí, pohodlí a spokojenosti.

Zdroj fotografií: Kateřina Ševčíková

Denisa Jelínková

Denisa Jelínková

Miluju barvy, hudbu, focení a psaní. Možná se stanu jednou spisovatelkou - takovou, která bude po večerech vysedávat v houpacím křesle a psát a psát a psát. Fotografování je mou srdeční záležitostí - fotoaparát jsem dostala jako dárek ♥ Takže si užívám každé cvaknutí.

Zanechte komentář