Bála jsem se slané vody a žraloků, vzpomíná Lucie Leišová na plavbu přes Gibraltar

Sport / 2.12.2014

Teprve osmnáctiletá Lucie Leišová se od léta letošního roku může pyšnit úctyhodným výkonem – jako druhá nejmladší Evropanka dokázala přeplavat Gibraltarský průliv. 

Co prvního se ti vybaví, když si vzpomeneš na plavbu, na kterou ses vydala letos v červenci?

Určitě ten neuvěřitelný pocit štěstí a úlevy. To se vůbec nedá popsat.

Co tě vedlo k tomu, že jsi nad uskutečněním něčeho podobného začala uvažovat?

Plavu už velmi dlouho. Začínala jsem jako bazénová plavkyně a plavání mě bavilo, jenže pak jsem se zranila. Měla jsem dlouhou pauzu a přemýšlela jsem nad tím, jestli se chci vracet do bazénu a jestli by nestálo zato to zkusit jinak. A tak jsem se dostala k dálkovému plavání. Taková moje láska na první máchnutí. A konkrétně Gibraltar – to byl prostě přirozený vývoj. Závody na volné vodě už jsem měla za sebou, tak jsem to chtěla zkusit na moři. Na La Manche jsou dlouhé čekací lhůty, tak jsem se obrátila na asociaci na Gibraltaru, která mi dala termín v podstatě hned.

Jak vypadala tvoje příprava?

Konkrétně na Gibraltar jsem se připravovala půl roku předem. Naplavávala jsem kilometry a přidávala hodně suché přípravy, běh, posilovna, atd. Snažila jsem se zlepšit životosprávu a pracovala jsem i na psychice – to je v dálkovém plavání (a myslím, že ve sportu obecně) velmi důležité.

10524279_10202327504411941_5995526242902665766_o

Certifikáty a dokumenty připomínající ojedinělou plavbu přes Gibraltar. Zdroj: archiv Lucie Leišové

Co bylo tvojí největší obavou – ať už před plavbou nebo během ní?

Slaná voda. Mně moc nevadí ledová voda, ale z té slanosti se mi dělá špatně. A taky jsem nechtěla potkat žraloky.

Přálo ti během cesty počasí?

Zpočátku ano. První dvě hodiny byly bezva, jenže pak se počasí změnilo, vítr, obrovské vlny, prostě hrůza. Jen tak tak jsem doplavala.

Jaké pocity se v tobě mísily, když jsi dosáhla afrického břehu?

Neuvěřitelná radost a vyčerpání. Měla jsem trochu výpadky paměti a byla jsem dehydratovaná, ale nikdy ve svém životě jsem na sebe nebyla tak pyšná.

Plavání se věnuješ již od šesti let. Měla jsi někdy chuť plavání pověsit na hřebík a věnovat se něčemu jinému?

Měla. Vlastně o tom tak nějak člověk přemítá pořád. Za chvíli mi bude dvacet a vlastně jsem v životě nedělala nic moc jiného. Ale stačí jeden povedený závod a pochybnosti přecházejí. Ten pocit po dobrém závodě nebo tréninku za to prostě stojí.

Collage

Vzpomínku na Gibraltar má Lucie doslova vrytou do kůže. Její zájmy se však netočí jen kolem vody a plavání, angažuje se i v příbramské politice. Zdroj: archiv Lucie Leišové

Dosáhla jsi ve své plavecké kariéře ještě nějakých dalších úspěchů?

Letos jsem třeba vyhrála závod Českého poháru v dálkovém plavání. A loni na MČR jsem plavala třikrát finále.

Podle dostupných informací se chystáš na vytvoření dokumentu o tvé plavbě. Co přesně bude zachycovat? A kdy se na něj diváci mohou těšit?

Dokument bude mapovat celou plavbu od příprav až po plavbu. Momentálně mám strašně málo času, ale chtěla bych jej mít do března hotový.

Jako připomenutí na Gibraltar sis nechala vytvořit tetování. Myslíš, že v budoucnu by k němu mohlo přibýt ještě nějaké další?

Příští léto se chystám na La Manche. Pokud se bude dařit, určitě přibyde další.

Zdroj perexové fotografie: archiv Lucie Leišové

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář