Recenze: Slipknot – .5: The Gray Chapter

Hudba Kultura / 19.11.2014

Americká maskovaná smečka Slipknot přichází po šesti letech s novým albem a obměněnou sestavou. Stálo tohle nekonečně dlouhé čekání za to?

Je to tak. Šest let po All Hope is Gone a těžko uvěřitelnou dekádu po Vol. 3 (The Subliminal Verses) představila letos v říjnu možná nejrozporuplnější metalová kapela Slipknot svou novou desku nesoucí název .5: The Gray Chapter. Na téhle formaci by šlo perfektně demonstrovat, jak čas, který nám byl na tomto světě vyměřen, neuvěřitelně letí. Skupina fungující již více než dvacet let a má na kontě pouze šest řadovek? Těžko myslitelné, ale Slipknot si z toho očividně hlavu nedělají.

Možná je to tím, že každým dalším zásekem tahle parta vždy dokázala, že si své místo na rockovém piedestalu opravdu zaslouží a její tvorba není (na rozdíl od jiných, podobně zaměřených) pouze tuctovou vykrádačkou. Pokaždé dokázala přijít s novým, neotřelým a hlavně hitovým materiálem. Každým dalším albem její fanouškovská základna a popularita roste. Její koncerty jsou minimálně velkolepé a kdyby uměly uši a oči slintat, určitě by se tam za to nestyděly. Ať už jsou vaše názory na tyhle iowské bubáky jakékoliv, odložte na chvíli předsudky stranou a pojďte se se mnou ponořit hlouběji do útrob desky .5: The Gray Chapter.

Nová sestava

Od smrti původního baskytarysty Paula Graye uplynul již pomalu čtvrtý rok a i přes všechny výroky typu „po téhle tragédii už nebudeme pokračovat“ a „bez něj nemá naše muzika smysl“ se Slipknot nakonec rozhodli ke společnému hraní vrátit. Důvody je zbytečné rozebírat, přeci jen do hudebního byznysu zase tolik nevidíme a jsme živi jen z PR prohlášení. V současné sestavě působící baskytarista nebyl zatím oficiálně představen, a tak můžeme jen odhadovat, o koho ve skutečnosti jde. Podle tetování na rukou se ale jedná o Allesandra VenturelluKrokodil. V duchu tradic převzal po svém předchůdci nejen nástroj, ale i masku, takže se na koncertech můžeme zase setkat s notoricky známou prasečí hlavou.

Na konci roku 2014 opustil kapelu za nejasných okolností také dlouholetý bubeník Joey Jordison. Zasvěcené zdroje tehdy hovořily o tom, že byl ze skupiny „odejit“. Hudební svět nemohl uvěřit, protože Jordison byl bezpochyby jeden z tahounů dosavadních Slipknot. Všichni čekali na to, kdo se po něm uvelebí na bubenické sesli. Oficiální oznámení nikdy žádné nepřišlo, ale proslýchá se, že novým bicmenem je Chris AdlerLamb of God, který ale tuto informaci popřel. O koho tedy jde? Dozvíme se snad v brzké budoucnosti. Také tento muzikant zdědil již zavedený design masky.

Technická stránka

.5: The Gray Chapter nelze po zvukové stránce prakticky téměř nic vytknout. Muzikantsky je vše na nejlepší možné úrovni. Líbí se mi širší znovuzavedení samplů a práce DJ, kteréžto hudební ingredience poslední alba ve větším měřítku víceméně postrádala. Zvuk je kvalitní a vyvážený, jedinou výtku mám k faktu, že zpěv a bicí jsou z nějakého důvodu hlasitější než zbytek nástrojů, což tato místa trochu zastiňuje. Kytarové vyhrávky a melodie už zkrátka nejsou tak čitelné, jako tomu bylo dříve. Obecně se od minule trochu přitvrdilo, což osobně kvituji.

Produkce se ujal zavedený Greg Fidelman, který s kapelou spolupracoval už na albu Vol. 3 (The Subliminal Verses), kdy mixoval jednotlivé písně. V minulosti spolupracoval například s takovými jmény, jako je Metallica, Slayer nebo například System of a Down. V branži si jméno jistě zajistil kvalitní, ale jde zároveň o synonymum dobře odvedené práce? Nejsem si jist.

Tam, kde bylo Vol. 3 (The Subliminal Verses) inovativní, je novinka plná poměrně zbytečných pasáží, které navíc dokáží být nepříjemně dlouhé. Můžeme zde nalézt několik songů, jenž se mohou pyšnit štemplem „typická slipknotí vypalovačka“. A těch, přiznejme si, jsme už slyšeli dost a dost. Nejsou špatné, vůbec ne. Jen postrádají jakýkoliv tah na bránu, což jim brání v takřka instantní zapamatovatelnosti, která byla na dřívějších deskách Slipknot pro většinu písní typická. Tady se kapela, zřejmě z nějaké abstraktní obavy, bojí více experimentovat a sází tak na léty prověřené receptury.

Skladby a struktura

Celková stopáž něco málo přes hodinu (speciální edice dokonce zhruba 80 (!) minut) byla v minulosti u Slipknot běžná, ale novému materiálu by více slušel ořez někam na hodnotu kolem čtyřiceti minut. .5: The Gray Chapter umí být totiž místy nesympaticky předvídatelné a nudné, za což viním právě výše zmíněné „zbytečné“ skladby.

Není potřeba dopodrobna popisovat každou píseň, takže se koukneme na zoubek alespoň některým z nich. Jednoznačně nejsilnějším kouskem je našlapaná singlovka The Devil in I. Parádní kytarový rozjezd, pomalé zpívané pasáže a náhlé změny tempa kolem refrénu dělají z této skladby kandidáta na jednu z nejlepších písní Slipknot. AOV sází na větší rychlost a nabízí výborně postavený refrén. Na druhou stranu ale strukturou trochu připomíná starší Dead Memories z desky All Hope is Gone. The One that Kills the Least sází na velmi zpěvný a melodický refrén, ale to je tak všechno.

Další rychlejší a povedenou skladbou je Custer, který lze najít někde ve dvou třetinách stopáže. Líbí se mi výborně zakomponované samply hlavně v refrénech. Klipovka The Negative One není zlá, ale jde přesně o ten případ s „typickou slipknotí skladbou“. V případě zbytku desky se poté jedná už jen o více či méně lehký nadprůměr míšený s poměrně častou nudou. Třeba balada Goodbye je hodně velký provar. Něco takového bych si představil na další desce Stone Sour, ale tady mi vážně nesedí.

Finální hodnocení

Novinka diabolické enigmy Slipknot není úplně špatná. Je jen trochu jiná než jejich předchozí tvorba. Vlastně ne, to není pravda. Je možná až moc podobná minulým albům a nečekaně obsahuje velice málo skutečně hitového materiálu. Tam, kde jsme vždy očekávali kvalitu, začíná pomalu převládat kvantita. Zatím nejde o žádný skutečný problém. Ale pokud ani na přístí desce Slipknot nepřehodnotí svůj přístup a nenaservírují nám něco skutečně zlomového, začnu pochybovat. Jde o příjemnou poctu Paulu Grayovi a oceňuji, že se kapela nepouštěla do žádných velkých vzpomínkových akcí, které by se do nového materiálu mohly negativně promítnout. Obecně se jedná o lehký nadprůměr, v rámci diskografie však o nejslabší počin.

Slipknot – .5: The Gray Chapter

Slipknot - .5: The Gray Chapter

Slipknot – .5: The Gray Chapter

01. XIX – 03:10
02. Sarcastrophe – 05:06
03. AOV – 05:32
04. The Devil in I – 05:42
05. Killpop – 03:45
06. Skeptic – 04:46
07. Lech – 04:50
08. Goodbye – 04:35
09. Nomadic – 04:18
10. The One that Kills the Least – 04:11
11. Custer – 04:14
12. Be Prepared for Hell – 01:57
13. The Negative One – 05:25
14. If Rain is What You Want – 06:20
15. Override (Bonus) – 05:37
16. The Burden (Bonus) – 05:23
17. -Silent- (Bonus) – 02:00
18. -Talk- (Bonus) – 06:20
19. -Funny- (Bonus) – 01:29

Zdroj perexové fotografie: www.slipknot1.com

Zdroj videa: www.youtube.com

Lukáš Novák

Lukáš Novák

Jsem úplně normální kluk, který má rád dobrou muziku, kvalitní filmy, nekonečné cestování a akce s kamarády. A taky si občas zahraju Magic: The Gathering :-)

Zanechte komentář