Velké myšlenky schované v krátkých novelách

Literatura / 14.11.2014

Knihy, které se hodí ke čtení do vlaku nebo do čekáren hlavně kvůli tomu, že jsou tenké a čtivé. Pořád jsou to ale novely, které se vyplatí znát.

Občas se stane, že se tiše předpokládá, že jsme četli naprosto všechno. Existuje totiž nespočet knih, které bychom měli znát. Ale ten seznam nikde není. Každý z nás má vlastní pomyslný list knih, který považuje za nejdůležitější.

Upozorňuji předem, že tohle nejsou knihy, které jsou zrovna oddechové a optimistické. Jsou to ty krátké novely, které se mi schovávají v knihovně. Jsou to přesně ty knížky, které jsem si přečetla, protože jsem měla pocit, že se to ode mě očekává. Je pravda, že každá z nich má něco do sebe a těžko se zapomene na to, o čem jsou. Vyprávějí poutavé příběhy, vykreslují silné charaktery a nesou si s sebou velké myšlenky. Diskuze, které se musely odehrávat kvůli těmto příběhům, neberou konce.

Na opuštěném ostrově

Robinson Crusoe Zdroj: bux.cz

Robinson Crusoe
Zdroj: bux.cz

Všichni známe otázku „Co bys dělal, kdyby ses ocitl na opuštěném ostrově?“ Možná to všechno začalo Robinsonem Crusoem (Daniel Defoe), který je dokonalým příkladem trosečníka, který přežil přes více než třicet let a až poté se mohl vrátit do civilizace. Příběh tak známý, že se většinou považuje za zbytečné tu knihu vůbec číst. Ale na tom, že tento příběh každý zná, něco bude. Už jen detailní popis všeho, co Robinson dělá a zapisuje si do svého deníku, působí tak skutečně, že se těžko věří, že je to pouze příběh.

Z jednoho ostrova na druhý. Tentokrát neztroskotá jeden dospělý muž, ale skupina malých kluků. Pán Much je možná o to hrozivější, protože se jedná o děti. Jak moc se začnou projevovat jejich základní pudy a divokost, když jsou daleko od civilizace a bez dospělých? Ze začátku se to možná zdá jako nejlepší prázdniny na světě, ale postupně se to zvrhává v něco horšího. Autor vykresluje, jak jednoduché je přeměnit křehkou demokracii, kterou si chlapci na začátku vytvoří, v tyranskou diktaturu a jak snadno se projeví násilí a šikana.

Jak by to vypadalo, kdyby…

Přesunu se k příběhům, které popisují svět trochu jinak. Antiutopie, které ukazují, že vždycky může být ještě hůř. Kniha Cesta (Cormac McCarthy) je příběh otce a syna, kteří cestují přes zpustošenou zem, aby se dostali do bezpečí. Ani jeden z nich ale netuší, jestli takové místo vůbec existuje. Malý chlapec, který se narodil do postapokalyptického světa, je nevinný a nechápe, jak moc se lidská povaha dokáže proměnit, když není jídlo, pití ani bezpečí.

Stejný žánr, ale rozdílný příběh i myšlenky obsahuje román 1984 (George Orwell). Tentokrát tady není nejdůležitější příběh, ale spíš popis světa, který žije v absolutní totalitě, kde se lidé pomalu odnaučují přemýšlet, jazyk se eliminuje jen na nejdůležitější pojmy, které zabraňují tomu, aby se daly použít na víc než jen praktické účely a práci. Láska existuje pouze ve spojení s Velkým bratrem, který všechny vidí a kontroluje. Zločinem je už jenom pouhá myšlenka, která nesouhlasí s režimem.

Nad životem a smrtí

Mechanický pomeranč Zdroj: bux.cz

Mechanický pomeranč
Zdroj: bux.cz

Novely, které se točí okolo smrti a násilí. Psychologické romány, které jsou spíše pro ty otrlejší, protože si vybraly ty nejméně příjemná témata. Mechanický pomeranč (Anthony Burgess) se soustředí na mladého chlapce Alexe, který se svojí bandou po večerech chodí krást, prát se a znásilňovat. Když ho zavřenou do nápravného zařízení, je vybrán pro experiment, kde se snaží pohrát si s jeho myslí a chováním tak, aby už nikdy nebyl schopen žádné špatné myšlenky.

Betonová zahrada (Ian McEwan) je příběhem čtyř dětí, kterým umírají oba rodiče, ale oni je ze strachu, aby je nerozdělili, pohřbí do betonu ve sklepě. Poté se snaží chovat před okolním světem normálně a vytvářejí si vlastní novou rodinu a autor tak vytváří prostor pro téma sexuální dospívání dětí a incest.

Alespoň některé tyto novely se vyplatí si přečíst, když má člověk chuť a nevadí mi trochu depresivnější nebo pesimistické téma. Protože žádnou z nich bych nedoporučila někomu, kdo touží po oddechové četbě nad kterou se zasměje, ale nemusí se u ní moc zamyslet. Tohle jsou knihy, u kterých je to přesně naopak. Nezasmějete se, ale zamyslíte se.

 Zdroj perexové fotografie: Tereza Srbecká (upraveno Generace 21)

Tereza Srbecká

Tereza Srbecká

Nenapravitelná knihomilovnice, která čte cokoliv, co má více jak dvě slova. Současně pisatelka drobných útvarů od podpisu až k povídkám. Studentka Literární akademie Josefa Škvoreckého...

Zanechte komentář