Západní pohádková klasika – Kde neznají Němcovou (2/2)

Literatura / 26.11.2014

Autor:

Tradice moderní pohádkové tvorby se na rozdíl od pohádek lidových liší kulturu od kultury a národ od národa. Pokračování článku z minulého týdne.

Nekonečný příběh (1979)

Jediným zástupcem neanglické pohádky je tu Nekonečný příběh, dětská fantasy Michaela Endeho, kterou si naše generace pamatuje jako filmovou trilogii. Německý román nám z našeho seznamu vybočuje hned v několika ohledech, jazykem to vše jen začíná. Předně je tu délka. Kniha překládaná také jako Příběh, který nikdy neskončí přece nemůže mít 50 stránek… Kdepak, tady musíte počítat s tří až čtyř set stránkovým vydáním, které sice bývá psáno velkými písmeny, ale na dětskou knihu se čte docela pomalu (nebo aspoň mně to tak přišlo).

Další specialitou je takzvané rámcové vyprávění (zapátrejte ve vzpomínkách na hodiny literatury). To je navíc rozlišené barvou písma, takže červeně můžeme prožívat příběh malého tlustého chlapce Bastiena Balthazara Buxe, outsidera, který žije jen pro dobrodružné knihy. Jednu takovou, nadepsanou Nekonečný příběh, v zatmění mysli ukradne z antikvariátu. Zápletku „knihy v knize“ pak vyděluje písmo černé (v německém originále zelené).

Kdo si pamatuje první film z roku 1984, ví, že se druhá dějová linie odehrává v zemi zvané Fantazánie (v jiných verzích Fantázie), která je – světe div se – plná roztodivných bytostí a jevů. Děj adaptace ale zabírá jen první polovinu knihy, román proto skýtá mnohá překvapení i pro znalce filmu.

I když bude většina lidí tvrdit (a já se jim pod to klidně podepíšu), že další dva filmy, stejně jako kanadský seriál ze začátku 21. století, už nejsou tím pravým a jedinečným Nekonečným příběhem, Michael Ende zavrhnul dokonce i první film, z jehož titulků byl nakonec na vlastní žádost vymazán.

A proto čtěte, milá dítka, neboť Fantazánie bez vás zanikne a Dětská císařovna umře!

Jaké jsou vaše zkušenosti se zahraničními pohádkami? Četli jste něco ze zmíněného kánonu? Máte tipy na jiná díla, třeba i mladší a ne tak známá? Diskutujte pod článkem…

J. R. R. Tolkien a jeho pohádky (1920–1967)

A malá lahůdka na závěr. Johna Ronalda Reuela Tolkiena znáte určitě jako člověka, který stvořil Středozem a napsal Pána prstenůHobita. Hobit, jeho první vydaný román, je sám pohádkovým příběhem, který Tolkien napsal pro své děti. Dobrodružství malého Bilba Pytlíka ale všichni buď známe, nebo aspoň víme o jeho existenci.

J. R. R. Tolkien; Zdroj: commons.wikimedia.org

J. R. R. Tolkien. Zdroj: commons.wikimedia.org

Možná jste ale netušili, že pan profesor Tolkien má na svědomí také celou řadu kratších pohádek a vydány jsou i jeho Dopisy děda Mráze.

Věnovat se ale chci jeho třem konkrétním pohádkám: Tuláku Roverovi, Kováři z Velké Lesné a Sedláku Jiljímu z Oujezda, které všechny můžete ve velmi kvalitním českém překladu najít v knize List od Nimrala a jiné příběhy.

Psíka Rovera, jehož mrzutý čaroděj promění v hračku, vymyslel Tolkien pro svého syna Michaela, který v létě 1925 právě takovou hračku ztratil. Odvážný, ale hloupý Rover se tak vydává na dobrodružnou cestu, která ho zavede dokonce až na Měsíc. Milý příběh je prodchnutý laskavým humorem a jemnou hravostí se slovy (květiny trochejky a spondejky).

Kovář z Velké Lesné (neplést s českým pohádkovým filmem Kovář z Podlesí, který s Tolkienem nemá nic společného) je formou podobný, ale nabízí trochu jinou situaci. Tomu našemu podobný svět, ve kterém se vyskytuje i vesnička Velká Lesná, se zde prolíná s fantastickou říší, do které se díky hvězdičce zapečené v dortu dostane kovářův synek. A dobrodružství může začít.

List od Nimrala a jiné příběhy

List od Nimrala a jiné příběhy. Zdroj: Jakub Laxar, scan obálky

Od prvních dvou pohádek se liší Sedlák Jiljí z Oujezda, satirická parodie na pohádky a příběhy ze středověku. Líný a zbabělý sedlák zde svojí bambitkou shodou okolností zažene na útěk obra, načež ho celé okolí začne považovat za hrdinu. Jízlivá alegorie sice asi není nejlepším z Tolkienových děl, nebojím se ale tvrdit, že je jedním z nejvtipnějších příběhů, který kdy Tolkien napsal. Možná ho víc docení dospělý, má ale co nabídnout i starším dětem.

Tolkien vytvořil pro své čtyři potomky nespočet různých příběhů. Některé se ztratily, jiné čekají na vydání a pár jich jen není přeložených do češtiny. Je ale věčná škoda, že ty, po nichž můžeme sáhnout, zná tak málo lidí.

Co říci závěrem?

Moderní zahraniční pohádky se rozhodně nemusíme bát.  Jedná se o příběhy, které si zaslouží pozornost. Od těch našich se liší hlavně větší výpravností a prací s jinými kulturními motivy. Neříkám, abyste zahodili Broučky, to bych si nedovolil, jen zvěstuji odlišné evangelium těch za humny.

*Hvězdičky nesymbolizují kvalitu knihy, ale do jaké míry se dílo stalo kanonickým.

 Zdroj perexové fotografie: commons.wikimedia.org (upraveno) (amulet Auryn z Nekonečného příběhu)

Jakub Laxar

Jakub Laxar

Bohém... tedy vlastně bohemista, který je doma ve fantasy a Tolkien je pro něj bohem. Sbohem.

Zanechte komentář