Teritoriální tyjátr: Profesionalitou bychom ztratili většinu vlastní identity

Divadlo Kultura / 12.11.2014

Představujeme amatérský divadelní soubor Teritoriální tyjátr. O zákulisí, snech i divadle jsme si popovídali s členem souboru Jiřím Volákem.

Teritoriální tyjátr (TT) je dramatický soubor studentů Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Skupina bakalářských studentů se v roce 2011 rozhodla vytvořit divadelní spolek. Setkávání ve školních lavicích se tak rozrostlo o čas trávený na divadelních zkouškách a začala vznikat divadelní představení. Prvotina Východ: Cesta zpátky a zase zpátky se odehrála však až v roce 2013. Přestože nemají divadelní vzdělání a divadlo dělají ve svém volném čase, mají svérázné nápady, které se setkávají s diváckým úspěchem. Nezůstalo tak u jediné hry a Teritoriální tyjátr vymýšlí další a další představení. Ještě mnohem více vám v našem rozhovoru prozradí Jiří Volák, člen souboru a hlavní autor her.

Povězte nám, jak se stane, že partu studentů a spolužáků napadne založit divadelní spolek?

Teritoriální tyjátr se nedefinuje jako prostý divadelní spolek. Kdepak, my jsme historiografické výzkumné centrum a instituce osvěty. A jako takoví jsme jednoho dne stáli před problémem, jakým způsobem lze naše objevy takové akademické kadence, že by i britští vědci zezelenali závistí, prezentovat široké veřejnosti.

Dospěli jsme k názoru, že v dnešním medializovaném světě neexistuje efektivnější forma masové komunikace než komorní divadlo. A tak jsme se s myšlenkou, že účel světí prostředky, pustili do hraní.

Teritoriální tyjátr na divadelních prknech. Zdroj: soukromý archich Teritoriálního tyjátru

Teritoriální tyjátr na divadelních prknech. Zdroj: soukromý archich Teritoriálního tyjátru

Jak se vám tedy začínalo? Bylo těžké sžít se spolu jako herci a vybudovat divadelní soubor, na který by chodili diváci?

Motto prvního představení, westernové hry ze socialistické Jugoslávie šedesátých let Východ: Cesta zpátky a zase zpátky, kterou hostilo Divadlo Kampa, znělo jasně: Možná přijdou i lidi. A lidi přišli.

Touto nenadálou událostí byli členové souboru natolik zaskočeni, že se rozhodli experiment zopakovat. Kupodivu i napodruhé a doposud při každém dalším pokusu přišli lidi, byť do značné míry ti samí. Stále se vedou spory, o čem to vypovídá. Někteří členové souboru tvrdí, že naši věrní diváci mají nízké standardy, zatímco jiní zastávají názor, že nás lidé mají rádi, protože nikdy neviděli nic lepšího.

Prozradíte, jak to ve vašem souboru funguje?

Upřímně, to bych také rád věděl. Tyjátr nejvěrněji připomíná habsburská monarchie na sklonku devatenáctého století. Jen bez císaře pána, obřích licousů a vůbec drtivé většiny věcí charakteristických pro habsburskou monarchii na sklonku devatenáctého století. Zkrátka to šlape, aniž by kdo tušil, kdo za to může a kdo za co zodpovídá.

Nezastupitelnou součástí systému brzd a protivah Teritoriálního tyjátru je totiž jev, o kterém psychologové hovoří jako o Reflexu TT. To znamená pomocí kolektivní, ale zato naprosté ignorance jakýchkoliv příliš vážně míněných rad a pokynů zajistit, aby žádný člen souboru náhodou nenabyl názoru, že to režíruje, ba že se tahle věc vůbec režírovat dá.

Hledá se Stalin. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Hledá se Stalin. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Jak často zkoušíte? Dá se to všechno stíhat při náročném vysokoškolském studiu?

Ach ano, i tak mladé těleso, jakým je TT, už má za sebou svůj zlatý věk. Ti z nás, co mají titul, jej nazývají Předtitulí, zatímco ti, co titul nemají, do toho nemají co mluvit.

Všichni se slzou v oku vzpomínáme na Předtitulí, kdy jsme se svědomitě scházeli týden co týden. V období Předpremiéří (ve vymýšlení kreativních názvů jsme přeborníci – toho živým důkazem budiž, že naše hra o Togu se nazývá Togo) jsme spolu strávili dva týdny intenzivním soustředěním. Jenže tenhle zlatý věk je již dávnou minulostí.

Jiří, vy jste hlavní autor her, kolik jich váš soubor od svého vzniku uvedl?

Za dva roky působení máme na kontě čtyři akademicko-divadelní kusy. Půl roku po premiéře zmiňovaného Východu jsme přišli s detektivní groteskou s intelektuálními prvky jménem Hledá se Stalin a hned semestr nato jsme zkoumali československé srdce temnoty v koloniálním dramatu Togo. Přitom naše nejnovější hra na sebe nechala čekat jenom dalších šest měsíců.

Aby bylo jasno, kdo je vinen, tak k takhle smrtícímu tempu nás dohnala tradiční spolupráce s jinonickým kulturním festivalem JJinak. TT se zapřísáhl uvádět premiéru na počest každého půlročníku JJnak, protože co má v názvu dvě stejná písmena, to je dobré.

Hledá se Stalin. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Hledá se Stalin. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Baví vás více psát, nebo hrát? Co myslíte, že vám jde lépe?

Když tak vidím odpověď na předcházející otázku, především bych zkusil pro změnu žít.

Jak dlouho je jedna hra na vašem repertoáru?

Dokud chodí lidi. V rámci empirického výzkumu tohoto demografického fenoménu jsme došli k šokujícímu závěru, zjistili jsme, že lidi nechodí, když nemají na co chodit.

Pro potvrzení hypotézy jsme z repertoáru stáhli naši celovečerní prvotinu, Východ: Cesta zpátky a zase zpátky. Pozůstalé hry jsou kratší, vejdou se do hodiny a tedy i na běžné divadelní festivaly.

Togo. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Představení Togo. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Jaké máte ohlasy na vaše představení?

Že náš styl vyprávění oceňují známí ze studijního oboru (bratři v humoru ze Studentské samosprávy IMS a mecenáši z Akademického senátu FSV) a nadšenci do moderních dějin rekrutovaní z řad obdivatelů Oprásků sčeskí historje, to nás tolik nepřekvapuje. Dokonce narážíme na to, že takřka náhodní kolemjdoucí citují repliky z her. Dělá nám to nezměrnou radost, ovšem jen dokud řádně dodržují citační normu dle Chicago Manual of Style, 16. vydání!

Velmi příjemné překvapení však přišlo i s prvním kočováním mimo Prahu, a to až do daleké Řeže u Prahy. Byli jsme skvěle přijati publikem napříč generacemi, které poetiku Teritoriálního tyjáru předem neznalo. Navíc o to bujařejší byly noční hovory s místními na téma stalinismus s úsměvem a národní socialismus s lidskou tváří.

Co nového chystáte?

K příležitosti pětadvacátého výročí 17. listopadu pracujeme na pohádkové jednoaktovce z normalizačních Sudet. Příběh se inspiruje historickým setkáním Václava Havla, Marty Kubišové a dalších chartistů s Adamem Michnikem, Jackem Kurońem a polskými disidenty na Sněžce v roce 1978. Ale protože je hra O Krakonošovi a disidentech pohádka, bude v tom trošku husákovského nadpřirozena a ani sojka práskačka nesmí chybět.

Nejnovější představení Togo. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Togo. Zdroj: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Chtěli byste se divadlu věnovat i profesionálně?

Profesionalitou bychom ztratili většinu vlastní identity. Ale to neznamená, že nemáme stěžejní amatérské kariérní cíle – jedním z nich je dožít se okamžiku, kdy budeme moci hrdě zahlásit Vstupenky v síti Ticketpro!

Kdy myslíte, že takový okamžik přijde?

Za chvilku.

Mimochodem, 12. listopadu hrajeme v Akropoli v rámci festivalu Integrace slunce – jde o dobrou věc, festival kulturou napomáhá k vzájemnému potkávání zdravých lidí s lidmi se zdravotním postižením a vůbec odbourává zbytečné předsudky. Moc rádi vás tam na xenofobně-koloniáně laděném Togu uvítáme.

Tak, a už je to tady. Vstupenky v síti Ticketpro!

Zdroj prexové fotografie: soukromý archiv Teritoriálního tyjátru

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář