Tereza Ondrová: Inspirace je všudypřítomná

Divadlo Kultura / 18.11.2014

Taneční soubor VerTeDance slaví deset let své existence. Přinášíme rozhovor s jednou z jeho zakladatelek.

VerTeDance patří mezi špičku ve svém oboru, již třikrát získal nejprestižnější ocenění v oblasti tance, cenu za Taneční inscenaci roku. Další ocenění se mu také nevyhýbají. Nejčastěji ho můžete vidět v Divadle Ponec, které označuje za svou domovskou scénu, působí ale i mimo Českou republiku, vystupuje na mnoha zahraničních jevištích, kde taktéž sklízí nadšené ohlasy.

Letos oslavuje deset let od svého založení, za kterým stojí dvě vynikající tanečnice Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková. Ve skupině působí dodnes a jak samy říkají, je pro ně srdeční záležitostí. K desetiletému výročí jsme pro vás vyzpovídali právě jednu ze zakladatelek, Terezu Ondrovou, která nám prozradila, jak to všechno začalo i kam VerTeDance směřují.

Jste jednou ze zakladatelek tanečního souboru VerTeDance. Co vás přimělo založit si vlastní taneční soubor?

Letos už je to deset let, co VerTeDance funguje. A abych byla úplně upřímná, vše to trochu vzniklo z praktických důvodů. Chtěly jsme s Veronikou tančit, ale v té době nebylo moc příležitostí kde a s kým. Tak jsme se rozhodly, že začneme něco vytvářet samy, a to buď ve vlastní režii, anebo jako interpretky pod vedením českých a zahraničních tvůrců. K tomu jsme samozřejmě potřebovaly nějakou záštitu. Proto jsme založily občanské sdružení a poté skupinu VerTeDance. Hlavním impulsem každopádně byla touha být na jevišti a potkávat se s novými lidmi.

Korekce získala ocenění Taneční inscenace roku 2014. Zdroj: vertedance.org

Korekce získala ocenění Taneční inscenace roku 2014. Zdroj: vertedance.org

Prozradíte, jak to ve vašem souboru funguje? Jak spolu vycházíte a jak se každý člen podílí na jednotlivém tanečním projektu?

Já bych naši skupinu nazvala jako takové otevřené uskupení, kde základ tvoříme my dvě s Veronikou, ale zároveň ke každému projektu zveme ke spolupráci tanečníky, režiséry, hudebníky a další umělce, kteří se na jednotlivých představeních podílejí. S některými spolupracujeme delší dobu, protože nám to společně funguje. Ale rády oslovujeme i nové tváře, protože nás vždy nějakým způsobem obohacují a inspirují.

A prakticky to znamená, že s Veronikou vymýšlíme projekty, témata a na základě toho pak oslovujeme lidi.

Důležitým členem našeho týmu je samozřejmě produkční Karolína Hejnová, která kromě své běžné produkční práce funguje i jako kreativní a důležitý článek, protože se snaží pomáhat hledat a definovat směr našeho působení a práce.

Celkově bych naši práci rozdělila do tří linií, první je naše vlastní autorská tvorba, druhá více interpretační, v rámci které spolupracujeme s režiséry nebo choreografy, kteří nás zajímají, a konečně se věnujeme i pedagogické činnosti, kde pod hlavičkou Divadla Archa můžeme pracovat s dětmi, dospělými a fyzicky handicapovanými.

Přiblížíte našim čtenářům i vaši taneční techniku? Vaše představení mají i dějovou stránku, kde berete náměty?

Striktně danou taneční techniku nemáme, vše se tvoří vždy od začátku v souvislosti s tématem, žánrem a potom to ovlivňují lidé, kteří jsou v projektu přítomní.

Baví nás s každým projektem si stanovit nějaké nové cíle anebo překážky, které si bereme jako výzvu. Omezení nám paradoxně dává větší možnosti hledání a vývoje. Snažíme se zapojovat do projektů netanečníky, rády spolupracujeme s živou hudbou a českými kapelami. V poslední době stále více hledáme propojení tance a divadla.

Inspirace je všudypřítomná, určitě nejvíce čerpáme ze života.

Kolik váží vaše touha?, ocenění Taneční inscenace roku 2012. Zdroj: vertedance.org

Kolik váží vaše touha? získalo ocenění Taneční inscenace roku 2012. Zdroj: vertedance.org

Pracujete i s improvizací. V takovém případě je opravdu vše spontánní nebo je přece jen nutné se nějak připravit?

Ano, v poslední době čím dál více používáme improvizaci, což možná určitým způsobem souvisí i se současnou dobou, kdy se člověk snaží být svobodnější a sám sebou. Co se však praktické stránky týče, znamená to, že kdykoli používáme improvizaci, máme zároveň danou jasnou strukturu, ve které pak můžeme volně fungovat. I s improvizací je samozřejmě třeba pracovat, zkoušíme a věnujeme tomu stejně času, jako když je představení celé pevně strukturované.

Tanec dokonce i vyučujete. Jak vaše kurzy probíhají?

Začaly jsme učit v tandemu s Veronikou před několika lety. Dostaly jsme nabídku z Divadla Archa, zda bychom neměly zájem učit děti. Už předtím jsme měly zkušenosti a tato nabídka přišla v kombinaci se vznikem nového představení, jehož ústředním tématem mělo být uprchlictví z pohledu dítěte. Následně jsme otevřely kurzy pro děti, kde měly stipendia děti uprchlíků žijících v Praze. Na základě toho vzniklo představení pro Divadlo Archa s názvem Emigrantes (2010), ve kterém kromě dospělých a profesionálních tanečníků vystupovaly i děti a hlavní postavou byl Eda Manukjan z Arménie.

Později jsme otevřely i kurz pro dospělé. Nebyla předem stanovena žádná kritéria a kurz byl a je přístupný všem, kdo rádi tančí a mají radost z pohybu.

Na základě příprav nového projektu Simulante Bande (2012), také pro Divadlo Archa, ve kterém opět vystupovaly dvě fyzicky handicapované tanečnice spolu s profesionálními tanečníky, jsme otevřely kurz, který je nejen pro fyzicky handicapované, ale chtěly jsme, aby tam byla možnost dostat se do přímého kontaktu s člověkem, který má fyzický handicap. V tomto kurzu se snažíme ukázat, že hýbat se a tančit může každý, jen je třeba najít individuální přístup. Zároveň musím upozornit na to, že s Veronikou nejsme odbornice, nejsme fyzioterapeutky, ale na základě zkušeností s představením jsme se rozhodly naše poznatky sdílet dál a všem účastníkům to také předem říkáme. Celkově se jedná o takový otevřený, obousměrný proces, kdy se během spolupráce neustále zároveň učíme a posouváme.

Tereza Ondrová, fotografie k inscenaci Případy doktora Toureta (2009). Zdroj: vertedance.org

Tereza Ondrová, fotografie k inscenaci Případy doktora Toureta (2009). Zdroj: vertedance.org

Vystupujete i hodně v zahraničí. Kde všude jste vystupovali? Jak vás vnímají zahraniční diváci?

Zahraničních výjezdů máme za sebou už skutečně hodně. Co se komunikace s cizím publikem týče, tanec má určitě výhodu v tom, že je jazykově bezbariérový, takže s diváky nemáme v tomto směru problém. Často se setkáváme s tím, že naopak reakce v zahraničí jsou bouřlivější, živější, otevřenější. Na našem seznamu jsou převážně krátkodobé výjezdy, v rámci kterých se odehrají dvě až tři představení, z těch nejraději vzpomínám na Stockholm. Hráli jsme před vyprodaným hledištěm, během představení byli diváci naladěni na naši notu a prožívali s námi každou scénu a nakonec nás odměnili potleskem ve stoje. A vedle toho jsme si vyzkoušeli i pár dlouhodobějších zájezdů, z nichž asi nejintenzivnější byl Fringe festival v Edinburghu. Jeden z největších veletrhů s uměním, kde je obrovská konkurence a obstát v ní stojí velké úsilí a pro mě zatím neodhalitelnou strategii na přežití. V tomto případě jsme odehráli 21 představení v kuse.

Myslíte si, že český tanec dokáže konkurovat tomu zahraničnímu?

Určitě.

Mohou vás diváci v současné době vidět i jinde než ve spojení s VerTeDance?

Kromě VerTeDance, což je pro mě srdeční záležitost, dostávám nabídky i do jiných projektů a často jsou tak zajímavé nebo v nich figurují lidé, se kterými už delší dobu toužím spolupracovat, že neumím říct ne.

Takže ano, teď konkrétně spolupracuji s Peterem Šavelem, slovenským tanečníkem žijícím v Bruselu. Vytvořili jsme společně představení s názvem Boys who like to play with dolls. Projekt iniciovala Karolína Hejnová, shodou okolností už zmíněná produkční VerTeDance, která zároveň pracuje i v organizaci Alt@rt a ta tento projekt zastupuje. Po úspěšném uvedení na mezinárodní přehlídce Aerowaves jsme dostali výzvu, abychom vytvořili ještě jeden duet. Ten by měl mít premiéru příští rok v rámci festivalu Tanec Praha 2015.

Inscenace Transforma z roku 2010. Zdroj: vertedance.org

Inscenace Transforma z roku 2010. Zdroj: vertedance.org

V roce 2010 jste získala ocenění Tanečnice roku za představení s Annou Polívkou. Jak vzpomínáte na tuto spolupráci?

Spolupráce s Aničkou Polívkovou byla pro mě velmi cenná. Bylo to období, kdy jsem začala více toužit po kombinaci tance a divadla, a Aničce se podařilo ve mně otevřít něco, o čem jsem do té doby nevěděla.

Byl tanec vaším snem již od malička?

Já jsem vždycky toužila po fyzickém pohybu, koketovala jsem s atletikou, ale nakonec jsem zůstala u tance a jsem moc ráda. Baví mě divadlo a vše s tím spojené. Hledám v sobě herecké schopnosti a toužím se naučit zpívat.

Máte nějaké plány? Na co se diváci mohou těšit?

Letos VerTeDance slaví deset let (13.-21. 11. 2014) a v rámci toho plánujeme malé ohlédnutí za naší prací. Kromě repríz našich posledních a úspěšných představení (Kolik váží vaše touha? a Korekce) uvedeme premiéru Traces společně se Charlottou Öfverholm, švédskou tanečnicí a choreografkou, která nám před třemi lety vytvořila choreografii Found and Lost (2011), ale tentokrát bude s námi stát na jevišti. Příští rok plánujeme dva nové projekty s Jarem Viňarským a Davidem Zambranem.

 Zdroj perexové fotografie: Jan Faukner

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář