Nikdy to nevzdávej, radí autorka blogu Co mi udělalo radost

Osobní rozvoj Vztahy / 11.11.2014

Inspirujte se při hledání spokojenosti autorkou pozitivního blogu, který se skládá ze střípků každodenních drobných radostí, a naučte se mít rádi svůj život i vy! 

Zajímáte se o osobní rozvoj? Milujete pozitivní články a chtěli byste být jako ti lidé, kteří se bezpochyby dokážou radovat z každé maličkosti? Pak jsme právě pro vás připravili rozhovor s novinářkou Janou LeBlanc, která je autorkou blogu s vše říkajícím názvem Co mi udělalo radost. 

j

Jana LeBlanc si od malička přála být novinářka, což se jí splnilo. Deset let působí jako novinářka na volné noze. Její články najdete v časopisech Moje psychologie, Cosmopolitan, Žena a život a jiných, podílí se také na projektu podpory podnikavých žen www.zenysro.cz. Tvrdí o sobě, že píše pro radost i pro práci.

Letos na jaře tři z jejích povídek vyšly v knize Všemi smysly.

Jak vlastně vznikl nápad založit si tento blog?

Asi jako spousta jiných, taky jsem hledala cestu ke štěstí a ke spokojenějšímu životu. Hodně jsem cestovala a hodně jsem četla, v určité době hlavně autory, kteří mě na stránkách svých knih vždycky „nutili“ splnit nějaký úkol nebo si něco zapsat. Dlouho jsem to neudělala, říkala jsem si, že přece stačí číst a věci si uvědomovat. Pak jsem ale vyrazila na reportáž do jednoho kurzu osobního rozvoje, kde to nešlo jinak než opravdu vzít tužku a psát. Tak jsem začala a od té doby v tom přirozeně pokračuju.

V určité chvíli jsem jen převedla svůj papírový blok na internet a dala mu malinko jinou podobu, k čemuž mě zase inspirovaly knihy: konkrétně Book of Awesome od Neila Pasrichy, Projekt štěstí od Gretchen Rubin a také česká kombinace obou Šťastná kniha.

A jaké byly prvotní představy o jeho náplni?

Dala jsem sama sobě slib napsat aspoň krátký příspěvek na blog každý den v roce. Záhy jsem ale zjistila, že radost, kterou mi to mělo přinést, velmi často nahrazuje stres. Když jsme chtěli jet například s manželem někam na výlet, přistihla jsem se, že první, na co se ptám, jestli v hotelu bude internet. Nebude? Nevadí, všechno se přece dá zařídit, říkala jsem si. Běhala jsem po kavárnách, abych se zlobila u pomalé wifi, špatně nahraného obrázku a omlouvala se svému muži, že musí čekat déle, než jsem mu slíbila.

Naštěstí jsem si brzo uvědomila, že je to hloupost a že radost ze života můžu zažívat akorát ve chvíli, kdy si ho nebudu nesmyslně komplikovat. Začala jsem na blogu publikovat od pondělí do pátku a i v tyto dny občas z různých důvodů vynechám. Už ale bez výčitek.

Máte rádi svůj život? Naučte se být pozitivními i vy! www.foter.com

Máte rádi svůj život? Naučte se být pozitivními i vy! Zdroj: foter.com

Váš blog je plný optimismu a radosti. Řekněte nám, co vám v životě udělalo opravdu největší radost. Kdybyste to měla vymezit jen ve 3 věcech, co by to bylo a proč?

Když mi bylo třináct, všem doma jsem tvrdila, že budu sportovní komentátorka nebo novinářka a budu psát. Vždycky se musím pousmát, když si uvědomím, že to vyšlo.

V každodenním životě je mnohem jednodušší uvědomovat si stres, drobná podráždění a prchavé problémy. Díky nim pak často přehlížíme, jak moc jsme spokojení a že jsme vlastně šťastní.“

Jaké je vaše životní moto?

Nikdy to nevzdávej. Myšleno především život.

Máte nějakou oblíbenou knihu o osobním rozvoji nebo osobnost, která je pro vás vzorem?

Knih mám doma plný obývák, takže je opravdu těžké vybrat jednu. V poslední době mě ale hodně oslovily myšlenky profesora pozitivní psychologie Martina Seligmana. A líbí se mi styl, jakým píše britská autorka Caitlin Moran. Její knihy sice nejsou o osobním rozvoji, ale je v nich tak vtipně, chytře, a přitom „selským rozumem“ popsán svět a život, že mě nutí k přemýšlení víc než řada jiných, které mají dnes velmi populární nálepku selfhelp.

Je vidět, že se dokážete radovat z maličkostí. Proč myslíte, že je to v životě důležité?

Protože v každodenním životě je mnohem jednodušší uvědomovat si stres, drobná podráždění a prchavé problémy. Díky nim pak často přehlížíme, jak moc jsme spokojení a že jsme vlastně šťastní, i když tvrdíme opak.

Dělejte si zápisky, ty totiž mají ohromnou výhodu v tom, že když je vám mizerně, trochu radosti z nich můžete načerpat i zpětně.“

Opravdu každý den najdete něco, co vám udělá radost? Už se vám někdy stalo, že by se nic takového neudálo?

Zatím nestalo. Spíš někdy „bojuju“, jak některé věci správně popsat, aby byly zajímavé i pro čtenáře, kteří mě osobně neznají.

Myslíte, že se jen naše generace neumí zastavit a prožívat život na plno. Nebo tomu bývalo takto i dříve? Ničí naše životy moderní technologie? Online svět?

Myslím, že obecně se musíme hlavně přestat vymlouvat na podmínky jako moderní doba nebo technické vymoženosti. Umění zastavit se a kultivovat život tak, abychom byli schopní uvědomit si drobné radosti, se dá naučit: že se vědomě nebudeme snažit vědět o všem, co se kolem nás děje, že se přestaneme neustále porovnávat s druhými a snažit se je dohnat, že ve frontě na poště budeme stát aspoň tu chvilku sami se sebou a ne s e-mailem na chytrém telefonu.

Nedávno mi psycholog Michal Mynář řekl, že v dnešní době je mnohem větší umění ze života odstraňovat, než do něj neustále něco přijímat. Dělat toho méně, a tím pádem lépe, je cesta, která vede ke kvalitnějšímu životu. Denně se to učím a denně si musím tohle všechno připomínat.

Umíte najít radost v každodenních maličkostech?

Umíte najít radost v každodenních maličkostech? Zdroj: comiudelaloradost.cz

Když by se chtěl někdo začít radovat ze života, tak jak to umíte vy, na svém blogu, co byste mu poradila? Čím začít? 

Zkusit se v každé chvíli soustředit na to, co právě děláte: že čtete tento rozhovor a co se v něm píše, že ležíte doma v posteli a posloucháte, jak venku prší, že umýváte nádobí a jar dělá obrovské bubliny Často žijeme v minulosti nebo v budoucnosti a do přítomnosti chodíme jen na návštěvu. To je první krok. Druhý pak mohou být zápisky. Ty totiž mají ohromnou výhodu v tom, že když je vám mizerně, trochu radosti z nich můžete načerpat zpětně. Taky jsem si už několikrát četla vlastní blog, abych si řekla, že vůbec nemám tak špatný život, jak se mi aktuálně zdá.

Všechno je to v naší hlavě. Zdroj: foter.com

Všechno je to v naší hlavě. Nemračme se. Zdroj: foter.com

Váš blog sleduje mnoho lidí. Počítala jste na začátku s takovým úspěchem? Kam hodláte směřovat dále? Jaký je vlastně váš cíl v tomto směru?

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem si ho nepřála. Když už jsem se odvážila psát pro veřejnost, nechtěla jsem psát jen pro rodinu. Těší mě, že svým psaním oslovuju konkrétní lidi, kteří mi pošlou poděkování, že jsem je potěšila, inspirovala, že jsem jim zlepšila náladu nebo – udělala radost. Každý takový dává mému psaní větší smysl. A plány? Přála bych si, abych byla schopná blog dělat i v angličtině na té úrovni, aby si ho mohl přečíst i můj muž a dával mu o něco větší smysl než překlad z Google Translator. A taky abych mohla všem, které to ve Spojených státech, kde žiju, zajímá, jednoduše ukázat a dát jim přečíst, co musím komplikovaně vysvětlovat.

Nepřemýšlíte třeba o vydání knihy radostí?

Přemýšlím, protože napsat knihu bych jednou chtěla. Zároveň věřím, že všechno má svůj čas. Vím, že se mám pořád ještě co učit, co přečíst, o čem přemýšlet, co si zapsat do poznámek a kde se zlepšit v tom, jak jednoduše a pokud možno bez klišé popsat zdánlivě obyčejné věci. A taky… žádný nakladatel se zatím neozval.

A na závěr: jaký tip byste dala člověku, který se necítí v životě dobře a neustále se točí v kruhu neštěstí? Jak z něj vykročit?

Jsou v životě období, kdy asi není možné, aby byl člověk šťastný a spokojený. Ale když se v takovém období začnete dívat na radostné maličkosti, o kterých píšu, bude pro vás mnohem jednodušší vypořádat se s katastrofami. Vědci tvrdí, že pocit životní spokojenosti se dá ovlivnit až ze 40 % právě způsobem, jakým myslíme a jednáme. Člověk tedy nad sebou sice nemá plnou kontrolu, ale částečnou ano. A to je přece radostná zpráva!

Věříme, že vás tento rozhovor alespoň částečně naladil na pozitivní vlnu. Pokud vás názory zaujaly, můžete autorčiny každodenní radosti sledovat také na FB stránace plné radostí.

Zdroj perexové fotografie: foter.com, Mateus Lunardi Dutra

Kristýna Szkanderová

Kristýna Szkanderová

Neustále se učím žít každým okamžikem naplno. Věřím v sebe, lepší zítřky a to, že v životě dokážu vše, co budu chtít. Miluji ironii a smysl pro humor, který je možná lehce kontroverzní. V životě se řídím pod heslem: Nejvíc nás motivují ti, kteří nám nevěří!

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Petra Pospíchalová

    Skvělý rozhovor, a to ze všech stran – už jenom jeho přečtení mě nabilo pozitivní energií. 🙂

  • Kristýna Szkanderová

    To jsem moc ráda! 🙂