Bude to vůbec někdy mezi náma dobrý?

Divadlo Kultura / 13.11.2014

V Divadle Komedie se řeší mezigenerační střety.

Pokrok nezastavíš. Čas běží, svět se mění a stejně tak i lidé. To vše se navíc děje takovou rychlostí, že dcera žije v úplně jiném světě než matka a mezi vnučkou a babičkou jako by snad už nikdy nemělo dojít k porozumění. Tři poslední generace lidstva na sebe teoreticky navazují, ale přece jsou každá někde jinde. Je to smutné, je to bolestivé, ale polská dramatička Dorota Maslowská na tomto tématu vystavěla komedii, kterou nyní uvádí Divadlo Komedie. Nutné je ovšem dodat, že se jedná o komedii se silně hořkou pachutí, které se možná na konci ani nebudete chtít smát.

Každá z obyvatelek maličké garsonky zastupuje jednu z generací. Maslowská inscenaci vygradovala tím, že těmto třem postavám připsala ty nejtypičtější vlastnosti, které jsou těmto generacím vlastní. Babička (Miluše Hradská) na invalidním vozíku žije vzpomínkami na válku a z bytu se nedostane, jak je hra dlouhá. Matka (Barbara Lukešová) šetří, hledá slevy a nejvýhodnější nákup je pro ni časopis z loňska, který si „zadarmo koupila“ v koši. Dcera (Hana Kusnjerová) se projevuje jako revoltující mladá slečna s vlastním kritickým pohledem na svět, který spíše vyřvává, než sděluje. Stydí se za svou zem, odmítá ji a tvrdí, že je Evropankou, do Polska se vlastně dostala jen jakousi nešťastnou náhodou.

Životem těchto tří dam se prolínají scénky s hercem (Jaromír Nosek) a režisérem (Vilém Udatný), kteří spolu točí film, od kterého si slibují velký úspěch. Ve svém pořadu je zpovídá afektovaná moderátorka (Kristýna Leichtová) a sem tam se na scéně mihne postava Natálie Řehořové či Jiří Racek, ztvárňující matčinu kamarádku, která „je tlustá jako prase“ a proto se moc neukazuje na veřejnosti. Nechce lézt lidem do jejich zorného úhlu, neb je to „jejich zorný úhel a mají plné právo pozvracet se z jiných důvodů.“

Najdou si nakonec ty dvě k sobě cestu? Zdroj: Divadlo Komedie

Najdou si nakonec ty dvě k sobě cestu? Zdroj: Divadlo Komedie

Všechny charaktery jsou uvedené do extrému, znásobují to, co známe z našich životů, vše převádějí až do téměř příčící se hyperboly. Ač podobné chování vídáme kolem nás, zde je až útrpně zveličelé, nepříjemné na pohled i poslech. Tyto pocity umocňuje i to, že se jedná o komorní inscenaci, diváci jsou usazeni jen v několika řadách a mají pocit, jako by byli téměř součástí scény.

Hře by možná prospělo, pokud by těchto výrazných postav bylo méně a děj by se soustředil jen kolem nich. Bylo by tak možné si jejich extrémní pojetí naší doby lépe vychutnat, vynikla by ta ironie a směšnost zažitých a neustále opakovaných klišé, paradoxy, jichž jsme svědky dnes a denně. Takto se hra zbytečně tříští do krátkých scén a stává se místy nesrozumitelnou, jedna situace střídá druhou, mnohdy na sebe absolutně nenavazují a divákovi není dopřáno si vše patřičně vychutnat. Herecké výkony přecházejí kvůli svému množství ze zajímavých k jen těžce snesitelným.

Střet tří generací a jejich vzájemné (ne)porozumění je výborným námětem. Stejně tak si jistě my všichni zasloužíme, aby naše chování někdo velice ironicky zhodnotil. Ale jsem si jista, že by to šlo udělat i lépe a hlavně celistvě a s větším důrazem.

Inscenace: Mezi náma dobrý
Autor: Dorota Maslowska
Divadlo: Divadlo Komedie / Centrum východní dramatiky
Premiéra: 6. 11. 2014
Režie: Ondřej Mataj
Herecké obsazení: Hana Kusnjerová, Barbara Lukešová, Miluše Hradská, Jiří Racek, Vilém Udatný, Jaromír Nosek, Kristýna Leichtová, Natálie Řehořová
Cena: 290 Kč, studenti a senioři 140 Kč

Zdroj perexové fotografie: Divadlo Komedie

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář